Nejsou to kulatiny, ani žádné významné jubileum. A přesto to jsou moje první narozeniny, které vnímám úplně jinak než všechny předchozí.
Jsou to totiž první narozeniny od mého vlastního porodu. Pamatuju si, jak jsem si v porodnici říkala, že by se každý rok mělo blahopřát nejen oslavenci, ale i jeho matce. Za ten výkon. Že to dokázala. Je to totiž takový malý velký zázrak.
Tak jsem dneska popřála mojí mámě a těším se, až třeba jednou popřeje Alan i mě. (Ha ha…) 🙂
A protože mám už navíc i úspěšně po zkouškovém, dnešní den si užijeme jako rodina. Nepořádám velkolepé oslavy ani nechci velkolepé dary. Stačí mi jeden klidný den s mými kluky. Dobrý oběd, procházka a večer film. Není to žádné terno. Ale už prostě stárnu a ke štěstí mi stačí málo!
