Nemůžu tomu pořád nějak uvěřit, ale jsme tady. Cesta byla náročná, ale to bychom to nebyli my, kdyby nás nepotkala nějaká ta smůla.

A tak byl náš let o hodinu a půl opožděný, tím pádem nám ujel vlak a museli jsme tak řešit spoustu stresujících situací, ale jako vždy, i tohle mělo svoje výhody. Díky opožděnému letu se Alan vyřádil v dětském koutku na letišti a tím pádem pak celý let prospal! Usnul při vzletu, když jsem ho kojila, aby mu nezalehly uši a probudil se asi pět minut před příletem. Takže celý let proběhl v klidu a dokonce jsem si skoro celé dvě hodiny četla na čtečce…

Po příjezdu jsme stihly jenom zajít na kafe na místo, kde pracoval T a pak už jsme zůstali doma, dali si v klidu večeři a načerpáváme síly na zítra.

Alan je rozený cestovatel, jsem strašně šťastná, jak to všechno skvěle zvládá. A zítra začíná to pravé dobrodružství.

Až bude chvilka času, taky shrnu tu první cestu letadlem s miminem, tipy a rady co a jak, a vlastní zkušenosti, tak sledujte blog a instagram 🙂