Dnešní post bude celý o Alánkovi. O tom, jak zvládá cestování, cizí zemi, a celodenní procházky. Proč? Protože dneska je T celý den v pražírně, kde si domluvil takovou vzpomínkovou směnu – a taky chce klukům revanžovat to kafe zadarmo, co tady všude dostáváme :), a tím pádem jsme s Alánkem celý den sami. A taky proto, že dnes jsou to přesně dva roky, co k nám ta malinká dušička přišla…

Kdyby se totiž slavily narozeniny ode dne početí, byly by Alánkovi dnes dva roky. V té době jsem o něm sice ještě nevěděla, ale nenechal na sebe dlouho čekat, první nevolnosti přišly asi měsíc poté! Dneska už je to velký kluk, který jakoby vnímal, že už tady někdy byl. Je úplně v klidu, všechno skvěle zvládá a to dokonce i přesto, že mu už snad konečně rostou zuby!

Je to můj malý cestovatel. Stejně jako v Itálii, se i tady snažíme respektovat především jeho režim, ačkoli by se mohlo zdát, že žádný nemá. Jde ale spíš o to, že víme, kdy se potřebuje vyblbnout na hřišti a kdy zhruba bude spát. A tak podle toho plánujeme i denní program. Vždycky taky mám verzi A a verzi B. A to podle toho, jaké je venku počasí. Naštěstí je dneska díky internetu všechno tak dostupné, že není problém během pár minut najít mapu dětských hřišť, parků, ale i knihoven či knihkupectví – ty totiž většinou mívají dětské koutky. A tak jsem si už dopředu zjistila, kde se v centru všechna tahle místa nacházejí a párkrát se to opravdu hodilo.

Když Alan spal, my jsme se procházeli po místech, která jsme chtěli vidět, nebo jsme si dali někde v klidu jídlo. Když byl vzhůru, šli jsme na hřiště, na pláž nebo prostě jen tak někam na trávu se vyblbnout. Pak většinou i vydržel vzhůru v kočárku, a tak jsme se mohli posunout na další místo. Nachodili jsme toho opravdu spoustu, myslím, že tak kolem sedmi mil každý den. Alan občas zabrečel, když jsme mu zakázali něco, co zrovna strašně chtěl, třeba sbírat vajgly nebo si dávat do pusy kamínky z pláže, ale jinak byl úplně zlatý. Jsem taky moc ráda, že jsme si ještě těsně před cestou půjčili kočárek Bugaboo Bee z obchodu MyBabyStore, protože si to s tím naším náhradním moc neumím představit. V Bee se Alanovi krásně spalo, ale zároveň mu byl pohodlný i na sezení, má obrovský košík, takže se tam toho vešlo opravdu hodně a celkově se nám s ním jezdilo moc dobře.

Ať si tedy všichni odpůrci cestování s dětmi říkají co chtějí – naše zkušenost nemůže být pozitivnější. Alan je skvělý s cizími lidmi, vůbec mu nevadí, že na něj mluví jiným jazykem, užívá si věci, které doma nezažije… A navíc je už dnes (zvlášť v zahraničí) tolik možností – všude mají dětské jídelní židličky, kdekoli vám na požádání ohřejí jídlo pro miminko, většina podniků má i bezbariérový vstup. Takže neváhejte a vyražte. Stojí to za to!