Kdybych měla Brighton popsat jedním jediným slovem, řekla bych open-minded. Myslím, že do češtiny se to ani nedá přeložit, znamená to totiž nejen otevřenost a vstřícnost místních, ale i celkovou atmosféru místa, která je prostě neuvěřitelná.

Hned ráno jsme vyrazili do města, tentokrát do samotného centra Brigthonu. Sice nepršelo, ale foukal tak strašný vítr, že se občas s kočárkem vůbec nedalo jít. Jen jsme se začali přibližovat k té známé spleti úzkých uliček a barevných domů, oba dva s T jsme měli úplně stažené žaludky – byl to tak strašně zvláštní pocit, procházet znovu všechna ta místa. Místa, na které máme tolik vzpomínek, kde jsme prožili tolik věcí.

Zašli jsme se podívat do kavárny, kde jsem pracovala a mě bylo trochu do pláče. Tak strašně mi to chybí! Zároveň jsem ale byla štěstím bez sebe, když jsem si vzpomněla na všechny ty chvíle a hlavně ten samotný fakt, že jsem na takovémhle místě vůbec mohla pracovat. A pak jsme courali městěm, pozdravili pár dalších přátel a užívali si občas vykukujícího sluníčka.

Na oběd jsme zašli do nejlepší burgrárny na světě – Burger Brothers. Lepší burger jsem fakt nikdy nejedla. A taky jsem zjistila, že si čím dál víc spojuju místa s gastronomickými zážitky. Miluju objevování nových chutí, místních specialit a vyhlášených podniků a když někam přijedem, je pro nás úplný základ snažit se toho co nejvíc ochutnat. A s Brightonem mám spojeno tolik chutí! Burger Brother a kváskový chléb od Flour Pot Bakery jsou jedněmi z nich, a už teď se těším na další!

Alánek byl opět skvělý. Našel si novou zábavu – honí racky. Těch je tady opravdu hodně, a tak v každém parku, kde jsme zastavili, se snažil nějakého z nich chytit. Taky jsme vyzkoušeli dětský koutek v místní knihovně a mně tak přibylo několik nových knih na náš must-have list.

No, užíváme si to všichni, každý svým vlastním způsobem. Zítra máme konečně v plánu jít si sednout k moři, už by nemělo být tak větrno.