Dnes byl v Brightonu pravděpodobně nejbarevnější den v roce. Proč? Protože byla Brighton Pride. A zatímco u nás je to poměrně malá akce, tady se jí přijelo zúčastnit třista tisíc lidí. A to hlavně proto, že samotný Brighton je známý svou tolerancí k jakýmkoli menšinám.
Pride se tu opravdu strašně moc řeší, celé město ožívá ještě víc než jindy, přijíždějí lidi z celé země, všichni jsou barevně oblečení, otřpytkovaní a zmalovaní. Řeší se to až do té míry, že se nás pár kamarádů ptalo, zda jsme tento termín vybrali právě kvůli Pride… Nevybrali. Ale když už jsme tu byli, šli jsme se na pochod podívat.
A bylo to něco. Ta atmosféra! A všude kolem tolik lidí, že celé město byl jeden velký dav. Až jsme se občas museli s kočárkem dost prodírat, abychom se vůbec dostali tam, kam jsme chtěli. I počasí vyšlo skvěle a dneska byl jeden z těch teplejších dnů, takže i my jsme vyrazili k moři, hřáli jsme se na sluníčku a spřádali jsme plány na náš budoucí život tady. Tak strašně bychom se sem znovu přestěhovali.
Nejkrásnější na celém dnu ale byl Alan. Tak strašně si to cestování užívá. Miluje double deckery, miluje moře, racky. Užívá si ta krásná hřiště plná toho nejjemnějšího písku. Dneska taky poprvé viděl veverku a když mu utekla, strašně plakal… Jsou to takové obyčejné věci, které pro něj znamenají ohromnou radost, těšení, zážitky. A my si to díky němu všechno uvědomíme…to na čem fakt záleží.
