O časové efektivitě aneb jak to stíhám

Na IG mě nedávno zaujal popis k fotce, ve kterém se těhotná autorka zamýšlela nad tím, zda bude stíhat všechno to, co má ráda, až se jí narodí miminko. Vzpomněla jsem si na naše těžké začátky, ale v zápětí mi došlo, že opravdovému time managementu jsem se naučila až s Alanem. A protože to několik z vás zajímalo, rozhodla jsem se o tom napsat pár vět. (Pokračování textu…)

Hotovo!

Posledních pár dnů bylo opravdu náročných… Slavila jsem narozeniny, úspěšně složila poslední zkoušku, a pak jsem musela vyřídit asi tisíc věcí, které jsem celé zkouškově tlačila před sebou „na později“. Ale jedno je nejdůležitější: mám hotovo! Semestr i s osmi zkouškami jsem zvládla, a mám před sebou volný víkend. Pak zase začne škola… (Pokračování textu…)

Milá budoucí maminko…

…mám pro Tebe pár slov. Pár slov, která bych si přála, aby mi někdo řekl, když jsem byla sama ještě v očekávání. Která by mi ulehčila tu obrovskou změnu, pomohla mi vyrovnat se s příchodem nového člena rodiny, a díky kterým bych měla jasnou představu, co mě čeká. Slova, která mi nikdo neřekl.  (Pokračování textu…)

Buďme tolerantní

Stává se mi to téměř dnes a denně. Někdo někoho hodnotí, komentuje, nebo mu přímo nadává. A to toho člověka třeba ani nezná. Lidi lamentují nad špatnými rozhodnutími celebrit, odsuzují jejich jednání a říkají: To bych já nikdy neudělal. Jenže nikdy neříkej nikdy. (Pokračování textu…)

Za to přece můžu já

Alan se s každým novým dnem stává stále více klukem a stále méně miminkem. Občas si až říkám, jak je možné, že se to miminko úplně ztratilo? Jenže ono zdání klame. A tak ač mám doma opravdu už velkého chlapáka, který si umí říct, co chce a co nechce, a každý den mne překvapuje novými dovednostmi, pořád mu je „jen“ rok a třičtvrtě. Dneska přesně. (Pokračování textu…)

Návrat ke kořenům

Slíbila jsem Vám pokračování článku o tom, jak se snažím zvolnit a načerpat nové síly. To má ale mnohem hlubší kořeny, protože už před několika lety jsem zjistila, že léčit následky je úplně k ničemu, pokud se člověk nepokusí odstranit příčinu. (Pokračování textu…)

Nohy hore!

Po Novém roce mě kromě zkoušek čekalo i pár nepříjemných situací, díky kterým jsem si aspoň utříbila, kam chci v tomhle roce směřovat. Jednou z nich byla další nemoc. A tak jsem už počtvrté tuto sezónu léčila rýmu, kašel, nachlazení nebo virózu nebo co to vlastně bylo a přemýšlela jsem, čím to je. Proč mám tak slabou imunitu, že chytnu snad všechno, co kolem mě jen proletí?  (Pokračování textu…)

Offline

Tři týdny. Nejdelší doba, po kterou jsem nenahrála na blog nový příspěvek. Doba, která by mi ještě nedávno připadala jako až moc dlouhá. Cítila bych výčitky, strach, že přijdu o čtenáře… A přesto si z toho teď nic nedělám. I když jsem možná o některé čtenáře přišla… (Pokračování textu…)

Vánoce a stres

Ačkoli mám Vánoce obecně spojené s mnoha krásnými zážitky, pohádkami, cukrovím, atmosférou, několikrát byl Štědrý den mým snad nejhorším dnem v roce. Třeba když jsme s bráchou místo vysněné televize dostali pytel uhlí, nebo když jsme na Štědrý večer mrzli v zimě před babiččiným bytem, protože nefungovaly zvonky. (Pokračování textu…)

Boj se vší(m)

Poslední týdny jsou hodně náročné. A to nejen kvůli škole, kde je toho opravdu hodně, spíš kvůli tomu všemu, co zcela neplánovaně stojí proti nám. Nejdřív viróza, pak byl nemocný Alan, já měla několik večerů za sebou křeče v břiše a od včerejška nás ještě do toho trápí vši. (Pokračování textu…)