První malé radosti…

Alánek spí a já se kromě práce těším novými věcmi na miminko. Začala jsem brzy, ale těším se, že se snad díky tomu vyhnu shánění věcí na poslední chvíli, v zimě, s velkým břichem a zkouškami na krku.  (Pokračování textu…)

Dvě čárky vol. 2

Tak mi to přece jen nedalo a rozhodla jsem se sepsat článek o tom, jak jsme se dozvěděli o druhátku. Není to sice takové drama jako tenkrát s Alánkem, ale taky to má své kouzlo, a já si díky blogu tyhle věci za několik let sama přečtu a zavzpomínám.. Teda doufám. (Pokračování textu…)

O stolování

Alan miluje jídlo. Díky Bohu! Už od prvních příkrmů chtěl víc a víc, ničeho se neštítí a jediné, co nechtěl po prvním soustu už dál zkoušet, byl ananas. A to se mu vůbec nedivím. U dědy ochutnával sušené krevety, ústřice, šneky či další gastronomické speciality, za které by se nemusel stydět ani pravý fajnšmekr. Všechno do sebe s chutí ládoval, doplňoval to svým již tradičním ňam ňam a zakončil společenským říhnutím. Vždycky. Jediný problém je, že nechce jíst sám. (Pokračování textu…)

Žádný režim nechceme! Ale…

Režim. Slovo které nedá spát snad žádné novopečené mamince. Zavádět režim? Nebo ne? A co to vlastně režím je? V chytrých knížkách o mateřství se dozvíte, že bez režimu malé miminko nemůže fungovat. Já jsem ale byla zásadně proti. (Pokračování textu…)

Mami, věnuj se mi!

Posledních pár týdnů pro nás bylo dost atypických. Neměla jsem školu, a kvůli zkouškám a nemocím jsme byli prakticky pořád jenom doma (když nepočítám procházky po okolí). A hrozně jsme si to užívali – najednou byl na všechno čas, všechno jsem stíhala, doma uklizeno, nakoupeno, navařeno, napečeno. Přesně kvůli tomuhle jsem se těšila na zimu. (Pokračování textu…)

Všechno má svou příčinu

Alan se už téměř dva týdny chová trochu jinak než dřív. Jasně, u dětí se všechno mění rychle obecně, ale tohle bylo takové jiné.. nápadnější. Byl ukňouraný, pořád chtěl být u prsa, špatně spal. V noci se budil třeba desetkrát, a když už spal, potřeboval mít aspoň neustále prso v puse. (Pokračování textu…)

Všechno má svůj pravý čas

Dva obrovské milníky ve dvou týdnech. Ani se mi nechce tomu věřit. Před týdnem vyrostl Alanovi první zub, a hned pár dnů na to začal sám chodit na nočník. A já trochu lituju, že jsem mu nezaložila takové to milníkové album – jsem na něj teď tak pyšná, že bych poctivě zapisovala každý bobek 😀 (Pokračování textu…)

Mít vlastní tempo (aneb zuby!!!)

Tak jsme se přeci jen dočkali. Alanovi se včera začal prořezávat první zub. A ačkoli jsem to čekala téměř o rok dříve a byli jsme všude za exoty, že v 16 měsících ještě nemá Alan ani jeden zub, vlastně je to úplně jedno… (Pokračování textu…)

Přestaň, nesmíš, nedělej

Začíná nám doma docela náročné období. Alan už totiž není žádné miminko, a tak pomalu ale jistě končí doba, kdy vůbec nerozuměl tomu, co mu říkáme, potřeboval jen pochovat, přebalit a nakojit a ke štěstí mu stačila trocha pozornosti. Teď přichází doba, kdy musím začít vychovávat. (Pokračování textu…)

Letadlem s ročním miminem

Přiznám se dopředu, že jsem se letu s Alánkem docela bála. Občas má totiž chvíle, kdy nevydrží na jednom místě a chce se plazit, chodit, prostě objevovat svět po svém. Děsila jsem se toho, že strávíme celý let procházením v uličce a vzlet/přílet okořeníme hysterickým řevem. (Pokračování textu…)