Den osmý aneb Jak dostat z Italů auto

 


Už jsem z toho všeho dost unavená. Na jednu stranu si pořád říkám, že se dějí mnohem horší věci a zas o tak moc nejde, jsou to přeci jen peníze. Hlavně že jsme všichni živí a zdraví. Jenže na druhou stranu se ve mě pere lítost nad ztracenými dny, zkaženými plány a hromadou peněz za opravu. A do toho ten stres.. ten je možná ze všeho nejhorší. (Pokračování textu…)

Den sedmý aneb Amalfi

Tak nevím, zda jsme z těch Italů víc nešťastná nebo nadšená. Na jednu stranu jsou všichni tady strašně milí, pořád se smějí, zdraví, dělají vtipné obličeje na Alánka. A na tu druhou na ně vůbec není spoleh. Auto totiž pořád nemáme. (Pokračování textu…)

Den šestý aneb Vietri a moře!!!

Od rána je celý náš den trochu zatížený čekáním na telefonát ze servisu. Už jsme ale nechtěli ztrácet další dny, když jsme sem tak pracně dojeli… a tak jsme vyrazili na vlastní pěst místním autobusem do Vietri na pláž. A to byla teprve ta pravá Itálie! (Pokračování textu…)

Den pátý aneb Odpočinek v Dragonee

Dneska jsem celý den dost rozhozená. Všechno, co jsme si naplánovali na zbytek naší výpravy, jakoby se rozplynulo. Po dlouhých domluvách si pro auto přijela asistenční služba s tím, že nám do odpoledne dají vědět, jak velká je to závada, kolik by stálo ji opravit a zda to bude mít vůbec cenu. Jenže odbyla čtvrtá hodina odpoledne a my jsme nevěděli vůbec nic.  (Pokračování textu…)

Den čtvrtý aneb Florencie & nehoda

Na dnešek jsem se těšila ze všeho nejvíc! Florencie, jedno z nejkrásnějších měst nejen v Itálii. Nenechali jsme si zkazit náladu ani komáry v kempu, ani zácpou na cestě do centra. Zaparkovali jsme u vyhlášeného místního tržiště a hned jsme si tam koupili snad ty nejlepší letošní meruňky!
(Pokračování textu…)

Den třetí aneb Verona

Alan si stanování vyloženě užívá – hned po probuzení může vylézt na trávu a hrát si – prostě blaho. My jsme se teda opět moc nevyspali, na příští dovolenou musíme pořídit stan nejméně pro pět!

Hned po snídani jsme vyrazili do dalšího naplánovaného města – Verony. (Pokračování textu…)

Den druhý aneb Lago di Garda

První noc v kempu byla strašně zvláštní. Vůbec nám totiž před cestou nedošlo, že máme stan pro jednoho. Kupovali jsme ho totiž na cestu do Brightonu, když jsme potřebovali dvakrát po cestě přespat v kempu. Byli jsme dva, bylo léto, a rádi jsme se tulili.

Jenže Alan má rád svůj prostor a v noci především. Takže jsme se s T v podstatě vůbec nemohli hnout a ráno jsme se probudili celí rozlámaní. (Pokračování textu…)

Tak jsme tady aneb Den první

Tak jsme tady. Uf. Bylo to náročné. Alan se ráno vzbudil asi ve čtyři, takže jsme už po šesté vyráželi – stejně jsme ale do Trenta dojeli až ve čtyři. Cesta až na pár zácp kolem Mnichova a mýtných brán v Itálii docela utekla a Alánek byl úžasný.

Zastavovali jsme často na protažení, jednou dokonce asi na hodinu na benzínce, která měla super dětské hřiště, kde se Alan mohl aspoň trochu vyblbnout. (Pokračování textu…)

Za měsíc touhle dobou…

Budeme na cestě k moři. A k tomu se pojí takový hezký příběh. Jak pořád říkám, co se má stát, se stane… (Pokračování textu…)

S miminem do – The Farm

Káva je pro mě srdeční záležitost. Díky kávě jsem poznala nejen T, ale spoustu úžasných lidí, bez kterých si svůj život už ani nedokážu představit. Káva nás prostě provází od našeho úplného počátku. A i když si díky poznání dobré výběrové kávy už si nemůžu dát „kafe“ téměř na žádné rodinné návštěvě, protože už mám pěkně zhýčkaný jazýček, neměnila bych. (Pokračování textu…)