london-thames

Vždycky jsem chtěla jet na Erasmus, zkusit si žít nějakou dobu v cizí zemi, naučit se cizí jazyk jinak než z učebnice a vyzkoušet si jiné školní systémy. Ale hlavně jsem si chtěla vyzkoušet, jestli zvládnu se postarat sama o sebe. Když ale konečně nastala příležitost vyrazit na půl roku studovat do Anglie, byla jsem poměrně čerstvě zamilovaná a nedovedla jsem si představit T. opustit, natož podnikat věci jako vztah na dálku. Někomu to možná může vyhovovat, já ale rozhodně ten typ nejsem. A protože byl náš vztah už od začátku (díky bohu) založený na upřímnosti, řekla jsem mu, že bych jela moc ráda, že by to pro mě byla skvělá zkušenost a já bych o ni nerada přišla, ale když bych se měla rozhodnout mezi Erasmem a naším vztahem, nikam nejedu. A on se zachoval nejlépe jak mohl. „Tak já pojedu s Tebou,“ prohlásil bez zaváhání a bylo hotovo.

university of sussex

A tak jsme začali plánovat. Jak tam pojedeme, kde budeme bydlet, kde pracovat a tak. Rozhodli jsme se tam strávit i celé prázdniny, najít si práci oba a ještě před začátkem školního roku se tam tak trochu zabydlet. T. měl strašné štěstí a ještě před odjezdem se mu ozval šéfkuchař nejznámější a nejlepší vegetariánské restaurace v Brightonu, že hned jak přijede, pozve ho na pohovor. Jak se tam dopravíme jsme taky rozhodli hned, když jsme dva a nějakou dobu tam strávíme, vyplatí se jet autem. Hlavně kvůli kolům, které jsme si chtěli vzít, protože je obecně v Británii strašně drahá hromadná doprava. Cestu jsme naplánovali tak, abychom i při ní poznali nějaký ten kus světa, a tak jsme jo rozložili do tří dnů. (Více o cestě příště!)

Nejhorší ale bylo balení. Věděli jsme, že minimálně sedm měsíců tam budeme, ale zase jsme měli omezené místo (kufr se dvěma kolama, no umíte si to představit).

Druhou noční můrou bylo ale shánění ubytování. Nechtěli jsme platit za hotel, zvlášť když jsme měli auto plné věcí a chtěli jsme si už z Česka najít něco alespoň na první měsíc. Všude ale chtěli uskutečnit prohlídku předem, což jsme nemohli. Nakonec jsme – jako ještě mnohokrát během naší dobrodružné cesty – měli veliké štěstí! Na univerzitním facebooku jsem našla asi týden před plánovaným odjezdem stránku s nabídkou/poptávkou house-sharingu. Stačilo tam napsat asi pět nebo šest poptávek (zjistila jsem totiž, že si všichni čtou jen nové příspěvky a protože tam denně přispívalo mraky lidí, ten váš se hned ztratil z dohledu) a ozvala se mi slečna, co na červenec sháněla někoho do pokoje v krásném staroanglickém domečku hned vedle univerzity. A tak jsme se domluvily, že hned to ráno, co přijedeme, se sejdeme na kampusu a ona nás tam dovede. Byla to trochu střela na slepo a nevím, co bychom dělali, kdyby tam to ráno třeba nepřišla. Ale naštěstí přišla, a nakonec z toho bylo krásné bydlení a super kamarádi.

IMG_20150629_122344

eastbourne