Asi před třemi lety jsem jela na návštěvu za svoji kamarádkou, která zrovna porodila miminko. Malé byly asi tři týdny. A celou moji návštěvu spokojeně spinkala u kamarádky v šátku. A já si tehdy říkala, že až budu mít jednou děti (myslela jsem si v duchu, že to bude tak tak za deset let), určitě to taky zkusím.
Takže to by bylo. Nosit prostě chci a budu. A teď v čem? Nosítko mi všichni radili až od doby, kdy bude Alan držet hlavičku. Takže zbývá šátek. Tím je to všechno jednodušší. Nebo ne?
Šátek. To se lehko řekne. Ale jaký? A jakou velikost? A co složení? Bavlněný? Nebo s příměsí? A od koho? Vždyť jsou jich na trhu tisíce.
Leckteré mamince se z toho zamotá hlava. A není se čemu divit. Po určení té správné velikosti přichází na řadu to nejtěžší. Vybrat vazbu a složení šátku. Na internetu se to hemží radami typu: Pokud chcete šátek na celé nosící období (tedy od novorozence po dvou až tří leté dítě), sáhněte po bavlněném šátku v žakárové vazbě. Nebo: Bambus je jen pro novorozence. A kdo se v tom má teda vyznat?
Jenže kámen úrazu je v něčem úplně jiném. Většina maminek si vybere šátek na internetu, bez toho, aby si ho zkusily osahat nebo ještě lépe navázat. A tak jim často přijde něco, co na fotce může vypadat jako ten nejkrásnější šátek na světě, ve skutečnosti jde ale špatně dotáhnout, mamince nesedí a v tom nejhorším případě jí to úplně odradí od šátkování jako takového.
Sama jsem si tímhle prošla. V domnění, že je úplně jedno, jaký šátek si vyberu, jsem na internetu koupila první, co mi přišel pod ruku. Za dobrou cenu, ty šátky za tisíce mi přišly jako naprostá zbytečnost. A pak přišlo první navázání a já zjistila, že šátek téměř nejde dotáhnout. No, abych to zkrátila, po pár týdnech jsem se musela poohlédnout po jiném. Ani ten však nebyl to pravé ořechové. Až do třetice jsem konečně objevila šátek, za který bych dala ruku do ohně. A není náhodou, že to byl první šátek, který jsem si před koupí osahala a vyzkoušela na vlastní kůži. A to především díky skvělému páru Jitce a Filipovi z Vatanai.
Díky jejich ateliéru v srdci Prahy, na Letné, jsem si konečně mohla osahat různé druhy šátků, s různou gramáží, bavlněné i s příměsí, různé vzory, délky a já nevím co ještě. A ačkoli jsem původně chtěla silnější šátek, nakonec jsem odešla s úplně jiným. Proč? Protože mi na dotek a navázání seděl prostě líp. A navíc jsem se naprosto zamilovala do jeho vzoru a barev. A jak říká majitelka Vatanai Jitka, to je přece to nejdůležitější.
Takže já už ten pravý šátek našla. V příštím postu poradím společně s Jitkou a Filipem i Vám, jak vybrat ten správný šátek z moře toho, co nám dnešní firmy nabízejí.
