Poslední den u moře. Vůbec se mi nechce tomu věřit. Zítra ráno přejezd do Bologny, sedm hodin v autě. Tak si to ještě dnes musíme užít. Naplánovali jsme Amalfi, jedno z nejkrásnějších měst na tomto pobřeží.

Protože je ale relativně dost turistické, koupat jsme se vydali do jednoho městečka před ním, kde byli opět jenom místní. A byla to pecka. Do Amalfi jsme pak došli pěšky, podívat se na jejich slavnou katedrálu a hlavně ochutnat skvělý citrónový dezert.

Jen cesta zpátky byla snad ještě horší, než cesta tam. Když jsem se koukala na mapu, bylo to asi 22 kilometrů od nás, tak jsem si říkala, že tam budeme za čtvrt hodiny, max půl hodiny. No, jeli jsme tam skoro hodinu a půl! Jede se totiž po uzoučkých silnicích podél pobřeží, takže naše průměrná rychlost byla kolem 30 km/hodinu. Hrůza… Navíc jsou Italové na silnicích strašný prasata. Předjíždějí v místech, kde bych si to nedovolila ani ve snu, jezdí úplně normálně v protisměru a parkují podél silnice a to i v zatáčkách. Člověk se tak musí naučit několik triků, aby vůbec přežil. Tak si říkám, že ta naše “nehoda” byla vlastně ještě v pohodě….

Odpoledne jsem potom balila, chtěla jsem mít na ráno všechno připravené. Nakonec jsem to ale stihla rychle a tak jsme jeli ještě na rychlou zmrzlinu do města. Večer nás opět hostili naši kamarádi, a i tak obyčejné věci jako čerstvá mozzarella a domácí rajčátka pro nás byly tou největší delikatesou! Už teď se nám po Vietri stýská… Ale slíbili jsme si, že se za rok zase vrátíme. Na Neapol, Pompeje, Vesuv.. A hlavně se podívat za nimi – za rok už budou mít holčičku v podobném věku, jako je teď Alan… Tak to bude legrace 🙂