Tak nevím, zda jsme z těch Italů víc nešťastná nebo nadšená. Na jednu stranu jsou všichni tady strašně milí, pořád se smějí, zdraví, dělají vtipné obličeje na Alánka. A na tu druhou na ně vůbec není spoleh. Auto totiž pořád nemáme.

Ačkoli v servisu přísahali, že to dneska bude všechno hotové, celý den byl opět poznamenaný komunikací se servisem. V devět ráno jsme jim volali, abychom se ujsitili, že auto přivezou. Nikdo to nezvedal. Dovolali jsme se až v jedenáct a to nám řekli, že nic neví, a že nám do pár minut zavolají. Nezavolali. V poledne jsme jim proto volali znovu – a prý už je to skoro hotové a do večera ho na stopro budeme mít. Kolem páté ale jsme to už ale opět nevydrželi a volali jsme jim znovu. No a co myslíte? Prý už je to skoro hotové a zítra ráno ho budeme určitě mít.

Tak nevím, jestli to naše auto ještě někdy uvidíme.. No, snad jo. Bála jsem se, že to bude další promarněný den, ale nakonec jsme jeli s našimi kamarády na moc krásnou pláž na Amalfi Coast, Alan se vyřádil v moři a my jsme si užili moc příjemné odpoledne. Dali jsme si pizzu, zmrzlinu, vínko..a snažíme se myslet pozitivně.

 

Tak snad zítra….