Ačkoli nás včera čekaly jen čtyři hodiny jízdy, byl to jeden z nejhorších dnů. Nejelo se moc dobře, Alan v autě neusnul hned, takže jsem mu dvě hodiny vymýšlela zábavu, a pak se po půl hodině spánku vzbudil a už neusnul. V Innsbrucku jsme potom asi dvě hodiny hledali parkování, načež jsme auto zaparkovali na neplaceném parkovišti, jenže asi čtyři kilometry od místa, kde jsme měli přespávat. A do toho začalo strašně pršet.

Na procházku městem jsme se tak dostali až po páté, ale moc nám to zvedlo náladu – Innsbruck je nádherné město. Obklopené horami, s krásnými domečky a (konečně) zelenými parky. Co nás ale nejvíc potěšilo, byli lidé – oproti Itálii tu byli všichni nesmírně příjemní, ohleduplní a entuziastičtí. Ještě jsme dokonce stihli zajít do zdejší speciality coffee kavárny a vychutnali si skvělý chemex!

Tak, dovolená končí. Dnes jsme jenom přejeli do Prahy a zvykáme si na domov. Největší radost má Alan, objevil všechny svoje staré hračky. No a samozřejmě i Pedro.