Nechce se mi tomu ani věřit, ale dnes jsme s T dva roky spolu!!! Je to všechno už tak dlouho a přitom to není ještě žádná doba. Na jednu stranu to hrozně rychle uteklo a na tu druhou jsme toho stihli asi víc, než kdokoli čekal.
Přesně před dvěma lety jsme se touhle dobou procházeli ulicemi Berlína. Měli jsme v sobě oba asi tak litr kávy, protože jsme za jediný den tehdy stihli navštívit víc než deset kaváren. Do Berlína jsme ale nejeli pouze na V60 a aeropressy, do Berlína jsme jeli hlavně za Ammou. V té době jsme oba cvičili acro yogu a Amma byla guru naší učitelky.
Vůbec jsem nečekala, že se mnou na takovou akci T pojede. Znali jsme se do té doby – až na pár acro lekcí – totiž jen pracovně, z kavárny. Ale on kývl a o pár dní později už jsme celí natěšení seděli v autobuse. Nikdy nezapomenu, jak jsem si o něj ve spánku opřela hlavu a probudila jsem se k němu úplně schoulená, načež jsem samozřejmě hrozně zrudla a bylo mi trapně. Ale už ten večer jsme se dali dohromady…
Dva dny s naší Ammou byl pro nás hodně intenzivní zážitek, na který hrozně rádi vzpomínáme. Tak hezky to nastartovalo náš vztah, naši cestu, náš nový život.
O tři měsíce později jsem se k T stěhovala, za další tři a kousek jsme odjížděli do Anglie. No a pak už to všichni znáte – břicho, svatba, Alánek!
Stihli jsme toho za ty dva roky opravdu hodně. 🙂
Jsem zvědavá, co bude za další dva!
Vzpomínky: