Tak mi to přece jen nedalo a rozhodla jsem se sepsat článek o tom, jak jsme se dozvěděli o druhátku. Není to sice takové drama jako tenkrát s Alánkem, ale taky to má své kouzlo, a já si díky blogu tyhle věci za několik let sama přečtu a zavzpomínám.. Teda doufám.

S T jsme si řekli, že se o druhátko začneme snažit v dubnu, nemusí to přeci vyjít hned a bůh ví, jak dlouho to bude trvat. No, nakonec byla zase všechno jinak. U nás už docela klasika 🙂 Takže nakonec jsem si týden po Alánkově oslavě a tedy na Alánkovy narozeniny šla dělat test. Menstruace se mi opozdila sice jen o dva dny, ale od porodu jsem ji měla na den pravidelnou a možná už jsem měla nějaké tušení. K večeru jsem prostě počůrala papírek a pak čekala…a čekala. A nic. Žádné dvě čárky na testu nebyly. Hm, to je škoda, řekli jsme si s T a já na to pořád nějak musela myslet. Když jsem to nedostala ani druhý den, zkusila jsem druhý papírek z balení a zase nic.

To je zvláštní, test není pozitivní, ale už mám 4 dny zpoždění…

Nakonec jsem ti nechala s tím, že pokud během dalších dnů menstruace stále nepřijde, zkusím to znovu, a tentokrát ráno, kdy jsou prý hodnoty nejjednoznačnější. A tak jsem o den později znovu koupila test a druhý den ráno jsem ho zkusila. Už jsem byla značně skeptická a v duchu jsem si říkala, že doufám, že nebude nějaký problém a nebudeme jedním z těch smutných párů snažících se o miminko celé měsíce… A jak jsem tak čekala, najednou koukám, že se tam začíná tvořit druhá čárka. Během pár sekund byla zcela viditelná a já měla najednou slzy v očích a běžela jsem to říct klukům.

T byl po těch dvou negativních testech trochu skeptický, ale čárka tam byla.

A tak jsme se začali těšit na nového člena naší rodiny. Já se teda naplno těsila opět jen pár dní, než mě skolily těhotenské nevolnosti, únava a nedostatek energie, ale vždycky se snažím myslet na to, že miminku se určitě daří dobře, když o sobě dává tak silně najevo 🙂