Když je všechno špatně

Dneska jsme jeli s Alánkem ráno metrem a naproti nám seděla paní ve středních letech. Byla dobře oblečená, načesaná, upravené nehty a v ruce čerstvou kávu – finanční tísní rozhodně netrpěla. Pořád se tak zamračeně koukala na vše kolem, bez náznaku úsměvu, bez zájmu. Když pak neznámý hlas oznámil, že je přestup na muzeu uzavřený a že musí lidi jet o stanici víc a pak se vrátit, vybouchla vzteky. Co si to jako dovolujou, vždyť tohle nemůžou a ona přijde pozdě!

read more…

Chtít stihnout všechno…

Nevím, zda je to tím, že jsem Vodnář, nebo tím, jak jsem byla vychovaná, ale vždycky jsem měla strašně moc zájmů. Od sportu, hudby, knížek a školy, po cestování a gastronomii. Jako malá jsem vyzkoušela snad deset různých sportů a pět hudebních nástrojů, než jsem zůstala u klavíru a kickboxu.  read more…

O létu

Miluju léto. Je teplo, svítí sluníčko, všude je spousta čerstvého ovoce a venku se dá být až do desíti. Tak jsem si řekla, že si tohle léto konečně užiju – to minulé byl Alan malinký a navíc jsem se učila na státnice, to předtím jsme zase byli v Brightonu a pořád jsme jen pracovali.
read more…

Jsem úzkostná nebo jen milující máma?

Na to, že se snažím Alana vychovávat v rámci principů kontaktního rodičovství, jsem docela pyšná. Naučilo mne to totiž stát si za svým, i když jsem občas byla sama proti všem. A ačkoli jsem myslela, že si všichni začali pomalu zvykat, opak je bohužel pravdou – právě teď se na mě snesla vlna kritiky za to, že ještě nechci Alana nechat spát mimo domov.
read more…

Pozor, ať se nenakazíš, má dítě!

Zní to vtipně a musíte to brát s nadsázkou. Ale opravdu se tak někdy cítím. Jako by Alan byl nějaká vysoce infekční choroba, která se projevuje ztrátou zájmu o okolní svět, mlíkem na mozku a neschopností se bavit o jiných věcech než jsou příkrmy a noční buzení.  read more…

Zazvonil zvonec a pohádky byl konec

Vždycky mě strašně štvaly všechny pohádky a romantické komedie, které končily dokonalou svatbou hlavních hrdinů, kteří zrovna byli na vrcholu štěstí. Hrozně mě totiž zajímalo, co se bude dít potom. Zůstanou spolu? Budou se hádat? Nebo bude jejich vztah pořád stejně idylický? read more…

Chvíli jen tak být

Posledních pár dní zase nevím, kde mi hlava stojí. Začalo zkouškové, hoří mi dva články do časopisu a na web, nemůžu se zbavit nachlazení a aby se to nepletlo, řešíme ještě reklamaci našeho milovaného Greentom kočárku, který už měsíc nemáme a nikdo neví, kdy ho zpátky mít budeme (jesli vůbec…). A do toho mi včera po velmi dlouhé nemoci umřel praděda.  read more…

Carpe diem? Jde to i s miminem!

Celou zimu jsem se strašně těšila na jaro/léto. Prostě až bude teplo a bude se dát zase být venku. A to nejen kvůli dlouhým procházkám, výletům a piknikům, ale taky venkovním festivalům! Ještě před Alanem jsme s T dost chodili na všechny tyhle akce a vždycky jsme si to strašně užívali.  read more…

Soutěž o nejlepší mamablog roku je tady!

Dnešním dnem začíná hlasování o nejlepší MAMA blog roku! A můj blog je tam taky! Je to pro mě velká čest soutěžit po boku těch nejlepších českých mama blogerek.

U příležitosti této soutěže jsem došla k dost sebereflektujícím myšlenkám. Proč vlastně k dítěti, rodině, škole „ztrácím“ čas ještě blogováním? Proč to dělám? Je to k vůbec něčemu? read more…

Mateřských strašáků se už nebojím!

Než se Alan narodil, nebála jsem se téměř ničeho. Věděla jsem totiž, že to všechno zvládnu, vždyť to přeci bude naprosto intuitivní a přirozené… Stačilo však pár dnů s uplakaným novorozencem a moje jistoty se začaly postupně vytrácet. Až pak jsem pochopila, co všichni mysleli, když se mě ptali, jestli jsem připravená strávit večery uspáváním, pořád jen uklízet to, co dítě vybordelí a celé noci nespat.

Na nějakou chvíli jsem se pak těmito známými strašáky nechala taky znejistit. Ale teď už se jich nebojím! Proč? Každý z nich mi totiž může něco dát 🙂  read more…