O prokrastinaci

V poslední době skoro sprosté slovo – kdo prokrastinuje, je líný a nepracovitý. A přitom i taková prokrastinace je potřeba a má svoje kouzlo! číst více…

Žít si svůj sen

Dítě, domácnost, škola,.. a blog. Možná je toho opravdu moc a možná je zbytečné se u toho všeho ještě zabývat něčím tak nedůležitým jako je blogování. Já ale na otázku proč bloguju mám kromě mnoha nepodstatných odpovědí i jednu podstatnou! číst více…

Zrcadlo zrcadlo…

Hodně se o tom píše, ještě víc mluví ale přiznám se, že jsem si až do včerejšího dne nepřipouštěla, jak velká pravda to je, že nás děti zrcadlí. Je to totiž tak trochu hlavolam. Děti nikdy nezrcadlí přesně to, co prožíváme či děláme úplně stejným způsobem. Vždycky si najdou nějakou svojí cestu, svůj způsob. I proto může být (a často je) rozklíčování příčiny nějaké naší emoce strašně složité a zdlouhavé. číst více…

Strach z dětského pláče

Pár dnů po tom, co se Alan narodil, jsem zažila pocit obrovské beznaděje – to malé miminko vytrvale plakalo a já, jeho matka, jsem ho nedokázala utišit. Nevím, zda to byla právě tato chvíle, nebo se to ve mně kumulovalo delší dobu, ale zanedlouho potom jsem zjistila, že mám až panickou hrůzu z jeho pláče. číst více…

A kdo bude hlídat?

Září uteklo jako voda a příští týden začíná škola. A letos to bude úplně jiné kafe než minulý rok! To byl Alánek ještě malý, nechtěla jsem ho nechávat samotného, a tak jezdil občas do školy se mnou, ale většinu předmětů jsem zvládla samostudiem.   číst více…

Poslouchat svoje tělo

V životě už jsem svému tělu provedla spoustu neplech. Držela jsem všemožné diety, každý den si dávala do těla v posilovně, zakazovala jsem si odpočívat a já nevím co všechno ještě. Nikdy to ale nemělo kýžený efekt a nikdy jsem to proto nevydržela moc dlouho. Moje tělo mi to nakonec vždycky vrátilo i s úroky. číst více…

Svět očima dítěte

Alan mě každým dnem učí něco nového. Učí mě trpělivosti, učí mě lépe zpracovávat emoce, učí mě pokoře. Ale nejvíc ze všeho mě učí vnímat svět úplně jinýma očima. číst více…

Když mít všechno nestačí

Mám poslední dobou strašně sentimentální náladu. Vůbec nevím, čím to je.. možná jsem v nějakém zvláštním hormonálním rozpoložení, ale pořád strašně na všechno vzpomínám, analyzuju a přemýšlím. číst více…

První ročník za námi

Dneska jsem měla poslední zkoušku. Strašně rychle to uteklo, ani se mi nechce tomu věřit. A tak mě teď čeká pár týdnů volna, než začne druhý, nejtěžší, ročník. číst více…

Být taky trochu dítětem

Opět se mi stalo něco, co bych si prostě nevymyslela ani kdybych chtěla. Nevím, jak je možné, že jsem pořád terčem všemožných slovních útoků? Možná je to tím, že jako mladá (a malá) máma upotávám pozornost? Nebo mám na to prostě jen smůlu…Ale k věci! číst více…