Psala jsem o ní už několikrát, dlouho jsme po ní všichni toužili. A pak přišla. A my byli tak nadšení, že z původního dárku pod stromeček se stal dárek jen tak. 

Neměla jsem totiž to srdce ji Alánkovi po pár dnech schovat. Hraje si s ní každý den, znožňuje ji a my s ním. Na takové hračce je krásně vidět ta dětská představivost… on se v ní totiž jen nehoupe, ale podlézá ji, přelézá, schovává se pod ní. Stala se taky takovou jeho Noemovo archou – houpe totiž všechny plyšáky, co má… Fantazii se prostě meze nekladou. A navíc je tak krásná, ty barvy, krásná práce se dřevem. Nemám slov…

Pokud se na ni a jiná houpací prkna chcete podívat osobně, můžete už tento víkend na Festivalu Mini, kde UTUKUTU budou mít již tradičně svůj stánek 🙂 A nebo mrkněte na jejich stránky (klik).