V prvních týdnech a měsících po Alanově narození jsem častrokrát měla pocit, že už nikdy nebudu sama. Že už nikdy nepůjdeme s T společně do kina, divadla nebo na kafe, že prostě skončilo období MY DVA a začalo období MY TŘI.

Mohla jsem si za to samozřejmě sama – Alánka jsem nechtěla nechávat babičkám a tetičkám, protože jim v kočárku plakal. Věděla jsem tedy, že je to tak správně a stála jsem si za svým rozhodnutím, jenže pak mě v momentech nějakého hormonálního návalu přepadaly právě myšlenky tohoto typu. Možná to tak má každá novopečená maminka… Samozřejmě to tak ale není, a i když jsem šťastná, že jsme to teď už navždy MY TŘI (zatím :D), potřebuju být s T občas sama, jako dřív.

A tím nemyslím jen společné večery u televize, ač je přímo miluju! Myslím tím i čas, kdy spolu něco podnikáme, jen my dva. Na divadla nebo koncerty večer si ještě netroufáme – možná by to už Alánek s babičkou zvládnul i večer, ale proč to lámat přes koleno, když můžeme stejně tak vyrazit na rande třeba odpoledne..nebo ráno!

Jako dneska. Potřebovala jsem navštívit nově otevřený podnik Alf&Bet, ochutnat, co tam mají a nafotit nějaké fotky… A věděla jsem, že s Alánkem by to bylo prostě komplikované. Tak jsem si domluvila hlídání, a ráno, před prací, jsme s T vyrazili na snídani. A bylo to tak krásný. Takový obyčejně neobyčejný. To, co mi dřív nestálo pomalu ani za řeč, je pro nás najednou něčím výjimečným. Užili jsme si to jako kdyby to bylo první rande a těšíme se, až si to zase zopakujeme!

Jsem sice pořád hlavně máma, role manželky je ale taky důležitá a i na tomto vztahu je důležité pracovat. A tak si čas od času nějaké hlídání nechám ne jen na školu nebo studium, ale pro nás. Protože ač je pro mě vztah s dítětem naprosto jedinečný, Alánek prostě jednoho dne vyletí z hnízda, ale s T budeme spolu už napořád… <3