Dostala jsem několik dotazů mířících na podrobnější informace o tom, jak tedy v praxi vypadá náš týden. Ačkoli je postavený především na mém rozvrhu, jako inspirace může posloužit každému, kdo chce ušetřit nějaký ten čas a žít víc naplno. V zásadě je totiž jedno, jestli člověk studuje, pracuje, nebo se snaží „jen“ žít aktivně v tom obecném smyslu slova, některé zásady mohou prostě udělat ten každodenní život jednodušší.

Seřadila jsem náš program podle jednotlivých činností do několika bodů, snad to takto bude pro vás přehldené…

  1. Jídlo

Protože mi záleží na tom, jak se nejen Alan, ale my všichni stravujeme, vymyslet, jak najít čas na vaření pro mě bylo důležité. Nechtěla jsem se uchylovat k nákupu nějakých polotovarů nebo na poslední chvíli řešit, co budeme jíst. Zároveň ale nejsem úplně příznivcem zamražených jídel, není přeci nad čerstvost… A tak jsem vymyslela systém, který funguje, a díky kterému omezím čas strávený v kuchyni na minimum, ale přesto se všichni kvalitně najíme. Každé pondělí si s Alanem prolistujeme naše kuchařky (což ho strašně baví!) a najdeme několik receptů. Z nich pak udělám seznam ingrediencí a vyrazíme společně nakoupit. Doma potom připravím několik jídel – na pondělní oběd a večeři, úterní oběd pro všechny (T si nosí do práce jídlo v krabičkách) a předpřipravím co jde i na středu. Mám tak třeba hotovou omáčku, a stačí mi už jen udělat rýži/těstoviny/kuskus atd. K tomu se snažím upéct i něco zdravého sladkého – třeba muffiny bez cukru, nebo sušenky – které pak slouží jak mě, tak Alanovi k svačině. To samé pak udělám ve středu na zbytek týdne. Výsledek? Vždycky máme co jíst, neplýtváme jídlem, nic nevyhazujeme, nic se nezkazí, ale zároveň ani nezmrazuju (až na výjimky). Příprava mi zabere ani ne dvě hodiny a po náročném dnu ve škole se tak nestresuju ještě s vařením a nakupováním.

  1. Úklid

Protože se veškerý čas, kdy Alan spí, snažím využít ve prospěch studia, naučila jsem se zvládat péči o domácnost i s ním. A kupodivu ho to strašně baví. Myslím, že to, že může napodobovat co dělám já, je pro něj strašně obohacující a díky tomu se cítí důležitý a těší ho to. A tak se mnou věší prádlo (podává mi věci z košíku a já je věším), vyklízí myčku (opět mi podává věci a já je uklízím), vysává, utírá prach (dostane svůj hadřík) a myje koupelnu (dostane houbičku a napodobuje co dělám já). U toho si zpíváme, děláme blbosti a hrajeme. On je šťastný,  já mám doma uklizeno a ještě nějak „zabijeme“ čas, když je dlouhá chvíle.

  1. Škola

Čas ve škole je pro mě čas pro sebe. Je úplně jedno, jestli chodíte do práce, cvičit, do školy nebo někam úplně jinam. Podle mě je pro každou mámu důležité si čas od času dopřát nějaký čas pro sebe, odpočinout si od těch kontinuálních mateřských činností a seberealizovat se v jiném prostředí. Dítě vnímá, když už toho má máma plné zuby, zároveň je pro něj přínosné i to, že vidí mámu i jako člověka, co má nějaké svoje cíle a sny, odlišné od dítěte, domácnosti. Takže ať už se ve svém volném čase chcete věnovat čemukoli, jděte do toho a nic si nevyčítejte! Budete sice možná unavenější než předtím, a pokud kolem sebe nemáte hlídací babičky, tak i o nějakou tu korunu co dáte placené hlídačce chudší, ale stojí to za to. Dítě a seberealizace jde totiž krásně dohromady a mám pocit, že jen tak jsem schopná být Alánkovi opravdu dobrou mámou a neutápím se v nějakých mateřských depresích.

  1. Čas s Alanem

Když je všechno, co potřebuju mít hotové odškrtnuto, přichází na řadu hraní. A tak s Alánkem trávíme čas četbou, závody s autíčky, hrou na schovávanou a stavěním lega. Když je hezky, snažíme se být venku, kde nechám Alana chodit, což ve výsledku znamená, že nikam nedojdeme, ale jeho radost, když ho nijak neomezuju, je pro mě nejvíc. Hodně jsem v čase, kdy jsem s Alánkem, omezila surfování po internetu a odpovídání na zprávy a maily, takže to pak doháním v metru po cestě do školy a nebo o přestávkách, případně při kojení. Když jsem s Alanem, snažím se být opravdu s ním. Taky jsem už přestala řešit to, že nestíhám téměř žádné srazy a aktivity určené pro maminky s dětmi, jen tu a tam něco s těmi, se kterými je opravdu dobře. Nechci se totiž ve volném čase někam zase hnát, když to stejně ještě Alan tolik neocení. Když jsme spolu, tak si prostě a jednoduše užíváme jeden druhého. A tečka.

  1. Čas pro T

I když se snažím večery věnovat hodně škole, vždycky si najdu i čas na T. Večeře trávíme všichni tři dohromady, u jídla si povídáme o tom, co jsme ten den prožili a co máme v plánu zítra. Díky našemu jídelnímu plánu mám většinou večeři hotovou ještě než T přijde z práce, je proto doma večer větší klid a pohoda. Pokud mi zbyde večer čas po učení a nebo když jsem hodně unavená a do ničeho se mi nechce, pustíme si spolu nějaký seriál, nebo prostě jen tak rozjímáme nad sklenkou vína :)) Taky snídaně máme společné, což mě strašně těší, tyhle naše jídelní rituály jsou přesně to, na co budeme jednou s láskou vzpomínat!

  1. Všechno, co je “navíc”…

Nic z tohohle bych nezvládla bez svého milovaného Dolleru! Nevím, jak vy, ale já co si nenapíšu, to nevím. Takže potřebuju obrovský diář se spoustou volného místa a píšu si tam doslova každou blbost. Jen tak vždycky vím, co mě čeká, kdo bude hlídat, kam vyrážíme, kdo vaří a kdy nakupuju 😀 A taky jen díky tomu se mi daří k tomuhle plnému programu přidávat tu a tam nějaké ty kávičky nebo obědy s rodinou. Mrknu, vidím, že mám čas ve čtvrtek ve tři a hotovo. A protože se musím hodně učit i o víkendu, a jen tu a tam jedeme třeba na nějaký výlet nebo máme v plánu nějakou větší akci, musím všechno plánovat hodně dopředu. A to bych bez diáře prostě nedala.