Kdo jsem? Úplně normální holka. Je mi 23, chodím na vysokou… Akorát mám k tomu manžela a dítě. Místo večerního poflakování po hospodách se učím, v noci pak místo paření kojím a přebaluju. V dnešní době čtyřicetiletých prvorodiček snižuju věkový koeficient a užívám si miminko ještě na škole. A to s sebou nese spoustu nevšedních zážitků. A proč je sdílet zrovna na blogu?

Asi proto, že jsem vždycky měla ráda psaní. Není divu – máme to v rodině. Můj děda píše knihy, táta články a knihy, a tak bylo již od malička mým snem stát se novinářkou po tátovi. Začínala jsem příběhy do šuplíku, když mi bylo asi deset. Na gymplu jsem kamarádům za pár korun psala školní práce a eseje. Pak mi dokonce i pár článků vytiskli, než mě plně zaměstnalo studium estetiky na fildě. Na obyčejné psaní nebyl čas, všechno souviselo s estetikou, filozofií a hlavně studijním programem. Jenže pak jsme s přítelem odjeli v rámci mého erasmu do Anglie, já jsem asi po měsíci otěhotněla a zachvátila mne touha hodit na papír všechno, co jsem s přibývajícími kily začala prožívat. A jak se texty kupily, zrodilo se i přání je všechny nějak sdílet. No a myšlenka blogu byla na světě. Chvíli ještě trvalo, než se z myšlenky stal hotový projekt, neboť jsme se mezi tím vrátili zpět domů, a já jsem musela napsat bakalářku, porodit dítě, udělat přijímačky na magistra a odstátnicovat… To všechno už mám ale (naštěstí úspěšně) za sebou, a tak je konečně čas s tím vším na světlo. Hurá!

Blog je tedy hlavně o mně, mé nové rodině, mému přístupu k mateřství a mých myšlenkách. Najdete tu náš příběh, moje vzpomínky na cestu do Anglie a život tam, to, co se mi honilo hlavou, když jsem zjistila, že jsem těhotná a hlavně všechno, co prožívám právě od této chvíle.

Často jsem nejen během pobytu v Anglii, ale i v průběhu těhotenství a hlavně v prvních týdnech s miminkem měla pocit, že jsem na to sama. Že, to, co prožívám, nikdo nezažil, že nemám jak zjistit, jestli to je všechno normální. A tak bych byla moc ráda, kdyby blog sloužil i k tomu, aby dodal ostatním (nejen) maminkám sebevědomí, že v tom nejsou samy!

I my jsme totiž jedna úplně obyčejná (ale sobě navzájem neobyčejná) rodina. Máme rádi dobré jídlo, cestování, rádi chodíme na procházky a posedět do kaváren. Jo, kafe, to máme rádi ze všeho nejvíc! Já taky miluju sladké, pálivé a víno. T. je teda spíš na pivo. Rádi se jen tak válíme v posteli a koukáme na seriály (což teď teda už moc nejde)… Ale jinak si novou roli mladých rodičů užíváme. Se vším, co přináší. A o tom už se dočtete právě tady, na blogu 🙂

Napište mi

11 + 9 =