O nošení jsem toho už psala spoustu. Neumím si bez něj už vůbec mateřství představit. Věděla jsem, že chci nosit, ještě než se narodil Alánek, vůbec jsem ale nečekala, že mě nošení tolikrát zachrání.
Když se Alan narodil, měla jsem doma připravený šátek. Tehdy jsem prostě do googlu napsala šátek na nošení dětí a koupila první, který mi padl do oka a byl levný. Nevěděla jsem nic o příměsích, typech, ničem. Že byl na nošení novorozence naprosto nevhodný jsem zjistila při prvním navázání. Vůbec mi to nešlo, špatně se dotahoval, povoloval. Kdybych nebyla tehdy přesvědčená, že nosit chci, asi bych to vzdala. Naštěstí mě to ale neodradilo. A tak jsem o pár týdnů a neúspěšných pokusech později pořídila jiný. A to bylo něco. Konečně se to líbilo i mě, i Alánkovi, konečně přestal plakat a začali jsme nosit vlastně skoro pořád. Šátek byl náš největší pomocník.
Nosila jsem v kříži s kapsou uvnitř, a to mi zůstalo i na Toničku. Tak moc jsem se těšila, až si ji konečně navážu, ucítím její vůni, budu pusinkovat tu malinkou hlavičku a zároveň budu mít volné ruce. To je totiž to nejdůležitější, proč je pro mě šátek tak důležitý. Jasně, dítě by mi usnulo i v posteli vleže, nebo v ruce. Ale člověk by za celý den nic neudělal. Takhle jsem zvládla mít u sebe svýho nošenečka, a zároveň se postarat o domácnost, a tentokrát i o Alánka. No a protože už jsem byla zkušenější, na to mimi období jsem, jak už víte, pořídila elastický šátek od značky Minu (klik). A tak vám o něm můžu konečně napsat víc, protože po dvou měsících intenzivního nošení je tak akorát čas na nějaké zhodnocení.
Musím říct, že tak měkký šátek jsem v ruce nedržela. Jemný jak pavučinka, ale krásně se dotahuje a hlavně – nepovoluje se, což je většinou nevýhoda elastických šátků. Vážu opět kříž s kapsou uvnitř, je to můj nejmilejší a nejpohodlnější úvaz, a o jiný se už ani nepokouším. Tonička spí v šátku i tři hodiny, a když pořádně roztáhnu popruhy, nebolí mě ani po tak dlouhé době záda, a to už má holka skoro pět kilo. Je navíc dost dlouhý na to, aby ji v něm mohl nosit i T, který právě díky Minu začal šátkovat. Alana totiž nosil až v nosítku, protože když to s ním párkrát zkoušel v šátku, vždycky se mu to tak nějak povolilo, spadlo, a prostě jim to nebylo příjemné ani jednomu. Toničku vázal ještě v šestinedělí, a to abych mohla jít večer uspat Alánka. A právě díky elastiku se mu to konečně krásně povedlo, úvaz seděl, nikde ho nic nebolelo a Tonička spokojeně usnula. Pro začátečníky tedy jasná volba. Je měkčí než normální bavlněný šátek, jemnější, lépe se dotahuje, a tak se s ním lépe manipuluje. Zároveň miminko opravdu krásně a spolehlivě obepne, Tonička je tam vždycky jako v bavlnce, jako v bříšku 🙂 Uvidíme, jak dlouho, respektive do kolika kil bude pohodlný, ale já doufám, že ještě na léto vydrží, protože tím, že je hodně tenký, bude v létě skvělý!
Když jsem nedávno na IG narazila na debatu, že nošením se děti rozmazlují, a že by se nemělo tak často nosit, vzpomněla jsem si, jak jsem to měla s Alánkem a musela jsem se zasmát. Nošení mi tenkrát doslova zachránilo život. Nosila jsem ho pořád, každý den, celý den. A pak se to postupně začalo měnit, chtěl být víc sám, kopat nožkama, plazit se, lézt. Najednou se začal odpojovat, a kolem roku už jsme nosili velmi výjimečně, většinou jen na procházky. Myslím, že naopak právě díky tomu, že jsem ho na začátku hodně nosila, rozmazelný nebyl vůbec. A když dozrál, prostě se nosit přestal. Tentokrát tedy vím, že nošením opravdu nic nezkazím, naopak. A že když některé dny je krize a nosíme fakt téměř celý den, je to tak to nejlepší, co můžeme udělat! Tak nošení zdar!
Hlavní je, co vyhovuje Vám a miminku, ne diskuterum na IG. Nosila jsem všechny tři děti a přesně jak říkáte, v určitou fázi začaly samy expandovat a o nošení přestaly stát.