Alan miluje jídlo. Díky Bohu! Už od prvních příkrmů chtěl víc a víc, ničeho se neštítí a jediné, co nechtěl po prvním soustu už dál zkoušet, byl ananas. A to se mu vůbec nedivím. U dědy ochutnával sušené krevety, ústřice, šneky či další gastronomické speciality, za které by se nemusel stydět ani pravý fajnšmekr. Všechno do sebe s chutí ládoval, doplňoval to svým již tradičním ňam ňam a zakončil společenským říhnutím. Vždycky. Jediný problém je, že nechce jíst sám.

Což na začátku nebyl problém, ráda jsem ho krmila, dělalo mi dobře, jak moc mu chutná. Postupem času to samozřejmě chtěl zkoušet, vždycky ho to ale po chvilce přestalo bavit. Teda spíš ztratil trpělivost. Přeci jen si sám do pusy nedával jídlo s takovou frekvencí, s jakou jsem to zvládala já nebo T.

A tak zatímco všechno, co se dá jíst rukou, zmáknul brzy na jedničku, s příborem bojoval. A bojuje ještě teď. A to už mu budou za měsíc dva (jo, strašně to letí). Jí tak, že mu u toho půlka toho, co nabere, spadne, to ho naštve, protože by samozřejmě chtěl do pusy všechno a hned, a tak se vykašle i na tu druhou půlku a chce dokrmit od nás. Když se mu pak náhodou přeci jen do té pusy něco podaří dát, je uspokojen svým výkonem a vyčerpán – a chce krmit od nás. Tak trochu začarovaný kruh.

Navíc ho strašně štve bordel, který při svém zkoušení udělá. Takže jakmile se objeví jedno zrnko rýže (brambora/mrkev nebo kus něčeho jiného) na podložce, je zle, hned se dožaduje utření a nebo rovnou vyprání celé podložky. A s tím souvisí taková naše povinná stolovací výbava. Jsem strašně vděčná, že jsem v nějakém svém momentu prokrastinace objevila silikonová prostírání od značky Oyoy (klik). Stačí umýt, osušit a jsou jako nová, a já nemusím každý den dokola měnit a prát ta látková, která – ruku na srdce – víc jak jedno jídlo prostě neunesla 😀 Přímo tohle naše se silnicemi se jmenuje Adventure a koupit ho můžete tady (klik).

A k tomu skvělý bryndák z Ikey (klik) – to je prostě nutnost. Je to takové skvělé nasazovací tričko, které se taky dá lehce umýt a navíc je super pro děti, kterým vadí, mít něco na krku… Alan se dokáže při svých občasných pokusech zmazat tak, že dokud jsem tenhle bryndák neměla, převlékala jsem vždy celý outfit.

Ale zpátky k našemu problému. Kde kdo na nás už tlačí, ať ho prostě necháme, že když bude mít fakt hlad, tak se prostě jíst sám naučí. Jenže já obecně tyhle drastické metody nemám ráda a trhá mi to srdce. Navíc si myslím, že když to zkouší a nejde mu to je dobré znamení – prostě to jednou zkusí, ono to půjde a bude vyhráno. Nemám pravdu? Jaké máte s jídlem a dětmi zkušenosti vy?

Obchod Elarte, ze kterého tohle silikonové prostírání máme, má kromě produktů pro děti i nádherné minimalistické doplňky do bytu, navíc za skvělé ceny. Mrknout se můžete tady (klik).