One Day One Life

Lifestyle & Maternity Blog

Co mi dítě vzalo

Můj malý stalker!

Myslím, že podle téměř všech mých příspěvků už je všem jasné, že si mateřství užívám plnými doušky. Ale nikdy není vše jenom černé nebo jenom bílé. I tak úžasná a naplňující doba má své stinné stránky. Co mi tedy život s dítětem vzal?  číst více…

Co mi dítě dalo

Začalo zkouškové, a to znamená jediné – spoustu času na přemýšlení o úplně jiných věcech, než bude náplní zkoušek samotných. A tak ke mně nějak přišla myšlenka, co všechno mi mateřství dalo a vzalo. A protože jsem optimista, začnu tím pozitivním. číst více…

Já jsem tak strašně unavená…už rok!

alan ranni ptace

Naše ranní ptáčátko…

Nevím to na den přesně, ale pamatuju si, že asi dva týdny před odjezdem z Anglie jsem začala mít problémy se spánkem. Břicho bylo větší a větší, moje midwife mi v tu dobu zakázala spát na zádech a na břiše už to nějakou dobu nešlo. Na boku jsem do té doby spala jen výjimečně. A tak mi trvalo někdy i dvě hodiny, než jsem našla tu správnou polohu a usnula jsem. O to větší vztek jsem měla, když jsem se za chvíli zase vzbudila s tím, že potřebuju na záchod. A takhle se to opakovalo celou noc.  číst více…

Vy máte ale krásnýho brášku

mama life

Ačkoli ještě před takovými padesáti lety měla dítě téměř každá ještě před pětadvacetinami, dneska si přijdu jako exot, když někomu říkám, že je to opravdu moje dítě a ne mladší sourozenec. A nedokážu si nějak na tyhle konfrontace zvyknout. číst více…

Tak už máme zase ty internety

alan-movingUž nikdy se nechci stěhovat. A pokud ano, musí být v novém bytě všechno hotové, aby člověk jen přijel s krabicema a všechno si během dvou dnů vybalil. Teď jsme se totiž přestěhovali do bytu bez pračky, lednice, kuchyně, skříní a podlahy v předsíni. A nebyla to vůbec prdel.

A tak už asi deset dní nedělám nic jiného, než že vybaluju, přerovnávám, uklízím a znova přerovnávám. Naštěstí máme už dva dny pračku, tři dny lednici a od včerejška hotovou kuchyň. A tak zbývá už jen poseldních pár kusů nábytku a bude hotovo. Už se tak těším! A konečně nám zapojili internet!!!

Člověk si ale v těchto chvílích mnohem intenzivněji uvědomí, jak je šťastný za to, co má. Že si může vyprat, uvařit, má doma teplo. Je to pro nás něco, co považujeme za tak samozřejmé, že si ani neuvědomíme, že ne všichni mají takové štěstí jako my. A tak jsem teď tolik vděčná za tyhle běžné, ale přece tak důležité nesamozřejmé samozřejmosti. Za domov.

Ještě bude trvat, než to tu dáme do té útulné a hotové kupy. Ale to už bude radost a zábava.

Tak jsem konečně zpět. Krásný Nový rok!

Zabalili jsme svůj život do krabic

balime

Nejhorší možné načasování, ale někdy si prostě člověk nevybere. Přes svátky se stěhujeme. Místo voňavého cukroví máme tak byt provoněný akorát prachem a papírem. Na Vánoční atmosféru zatím není místo. číst více…

I máma je pořád jenom člověk

mamanemocna

Ideální stav domácnosti – všichni spí…

Když byl Alan nemocný, bylo to náročné z mnoha různých důvodů. Psychicky, protože u tak malého mimina je každá nemoc tak trochu nebezpečná. Fyzicky, protože pořád brečel a tak jsem ho celý den nosila. Emocionálně, protože mi ho bylo prostě líto.

Ale mnohem, mnohem horší je, když onemocní máma. číst více…

Naše rituály

pf2017

Už od dětství potřebuju k životu rituály. Právě na ty taky nejčastěji vzpomínám, a vím, že byly důležitou součástí snad všech mých životních období. A protože T nikdy moc žádné neměl, ale myšlenka něčeho, na co se člověk může těšit a ví, že to tak prostě bude, se mu líbila, vytvořili jsme si postupně nové, naše. Některé vědomě, jiní přišly tak nějak automaticky. A já je miluju. číst více…

Balónek – největší pomocník při porodu

balonek-porod

Kdybych měla vybrat jen jednu jedinou věc k předporodní přípravě, byl by to právě nafukovací balónek.

Ač to zní zvláštně a i já jsem měla ještě před rokem nafukování balónků spojené především s oslavami narozenin, Aniball se stal mým největším pomocníkem během příprav k porodu. číst více…

Táto, dnes ne, jsem unavená

spici

Ani ne měsíční Alan. To jsem běžně usínala s ním během dne…

Tahle věta mě vždycky strašně iritovala. Když ji v nějakém filmu nebo seriálu pronesla ženská hrdinka, byť po dlouhém dni v práci nebo s malým dítětem, v duchu jsem si říkala, že tohle nikdy neřeknu. Nikdy přeci není člověk unavený natolik, že by nezvládl nějaké to techtle mechtle. číst více…