One Day One Life

Lifestyle & Maternity Blog

O naší cestě!

Tak jsme doma. Po čtrnácti dnech, třech kempech, třech AirBnB, deseti městech, víc jak třech a půl tisíce kilometrech a ještě více zážitcích! A je to strašně zvláštní. Člověk má najednou tolik věcí na práci a přitom je ještě v té dovolenkové náladě a nic se mu nechce. Prázdná lednice, koupelna plná špinavého prádla a třicet tašek čekajících na vybalení. Welcome home!

Protože mi během cesty přišlo několik zpráv s dotazy na to, jak jsme to – teda hlavně Alan – zvládli, rozhodla jsem se, že napíšu shrnující post. Tak tady je! read more…

Den třináctý & čtrnáctý – Innsbruck a přejezd do Prahy

Ačkoli nás včera čekaly jen čtyři hodiny jízdy, byl to jeden z nejhorších dnů. Nejelo se moc dobře, Alan v autě neusnul hned, takže jsem mu dvě hodiny vymýšlela zábavu, a pak se po půl hodině spánku vzbudil a už neusnul. V Innsbrucku jsme potom asi dvě hodiny hledali parkování, načež jsme auto zaparkovali na neplaceném parkovišti, jenže asi čtyři kilometry od místa, kde jsme měli přespávat. A do toho začalo strašně pršet. read more…

Den dvanáctý – Bologna

Brzké vstávání a přejezd do Bologni. Tentokrát jsme stavěli jen dvakrát, na první benzínce měli krásné hřiště, takže se tam Alan trochu protáhnul a podruhé už jsme jenom dali u auta oběd ze skleničky. Měla jsem ještě jednu z domova a když jsem ji vyndala, zjistila jsem, že jsou to Boloňské špagety…:D read more…

Den jedenáctý – Atrani & Amalfi

Poslední den u moře. Vůbec se mi nechce tomu věřit. Zítra ráno přejezd do Bologny, sedm hodin v autě. Tak si to ještě dnes musíme užít. Naplánovali jsme Amalfi, jedno z nejkrásnějších měst na tomto pobřeží. read more…

Den desátý – Cetara

Rozhodli jsme se upravit náš původní program tak, abychom si poslední dny spíše odpočali a užili si ještě aspoň trochu moře, když se Alanovi tak líbí. Vypustili jsme tedy mé vysněné Pompeje i Neapol a nahradili je menšími městečky na Amalfi Coastu.  read more…

Den osmý aneb Jak dostat z Italů auto

 


Už jsem z toho všeho dost unavená. Na jednu stranu si pořád říkám, že se dějí mnohem horší věci a zas o tak moc nejde, jsou to přeci jen peníze. Hlavně že jsme všichni živí a zdraví. Jenže na druhou stranu se ve mě pere lítost nad ztracenými dny, zkaženými plány a hromadou peněz za opravu. A do toho ten stres.. ten je možná ze všeho nejhorší. read more…

Den sedmý aneb Amalfi

Tak nevím, zda jsme z těch Italů víc nešťastná nebo nadšená. Na jednu stranu jsou všichni tady strašně milí, pořád se smějí, zdraví, dělají vtipné obličeje na Alánka. A na tu druhou na ně vůbec není spoleh. Auto totiž pořád nemáme. read more…

Den šestý aneb Vietri a moře!!!

Od rána je celý náš den trochu zatížený čekáním na telefonát ze servisu. Už jsme ale nechtěli ztrácet další dny, když jsme sem tak pracně dojeli… a tak jsme vyrazili na vlastní pěst místním autobusem do Vietri na pláž. A to byla teprve ta pravá Itálie! read more…

Den pátý aneb Odpočinek v Dragonee

Dneska jsem celý den dost rozhozená. Všechno, co jsme si naplánovali na zbytek naší výpravy, jakoby se rozplynulo. Po dlouhých domluvách si pro auto přijela asistenční služba s tím, že nám do odpoledne dají vědět, jak velká je to závada, kolik by stálo ji opravit a zda to bude mít vůbec cenu. Jenže odbyla čtvrtá hodina odpoledne a my jsme nevěděli vůbec nic.  read more…