Dneska jsem měla poslední zkoušku. Strašně rychle to uteklo, ani se mi nechce tomu věřit. A tak mě teď čeká pár týdnů volna, než začne druhý, nejtěžší, ročník.

I když jsem si dala na začátku minulého školního roku individuální plán, nakonec jsem ho nepotřebovala a splnila jsem počet kreditů pro normálně studující studenty. Letos si ho už dávat nebudu, letos totiž potřebuji nahnat co nejvíc předmětů a kreditů, co to půjde. A tak mě jen v tomto semestru čekají dvě celá dopoledne ve škole a k tomu dvě odpolední přednášky. A osm zkoušek!

Ale já to dám. Musím. Budu se snažit studovat průběžně a uvidíme.. Zkouškové sice bude peklo, ale chci mít v dalším ročníku už větší klid na diplomku.

Občas mám sice trochu výčitky svědomí, protože s Alanem je teď taková sranda a přijde mi, že každý čas strávený jakoukoli jinou činností je ztraceným časem, který jsem mohla být s ním. A na druhou stranu mě škola dělá šťastnou a jsem ráda, že je Alan chvíli taky s někým jiným, v jiné společnosti.. Teď ze mě ale všechno spadlo. Vím, že od října to zase bude hukot, ale teď si chci užít těch pár posledních dnů bez starostí a deadlinů, jen tak, s Alánkem, na hřišti, venku… Už se na to moc těším!