Ani svatební, ani s bříškem ani novorozenecké… všechna ta klišé focení jsem považovala za zbytečné vyhazování peněz. Až když bylo Alánkovi několik měsíců, a já jsem si uvědmila, že mám sice v mobilu tisíc fotek, ale všechny stojí za starou bačkoru, mi došlo, že na tom profi focení něco bude. Ještě dlouho mi ale trvalo, než jsem se k tomu opravdu odhodlala. Poslední kapkou totiž byla chvíle, kdy jsem v počítači hledala fotky, na kterých jsme všichni tři a našla jsem dvě. 

A dost, řekla jsem si. Potřebujeme přece nějaké hezké rodinné fotky, které bychom si nejen mohli pověsit na zeď, ale hlavně si je za pár (desítek) let s nostalgií prohlížet. Jak Alánek začínal chodit, já byla ještě mladá a krásná (:D) a jak nám to prostě slušelo… Zároveň jsem ale nechtěla žádné přestylizované fotky v “kostýmech”, ani takové ty ohrané kostrbaté pozice. Chtěla jsem něco, co by bylo nenucené, přirozené, normální. Něco, co by opravdu zdokumentovalo náš život, naše hry, naše blbosti, naši lásku.

A Bětka z Bětka Penkalová Photography zvládla naše přání na jedničku. Byla úžasná, milá, profesionální. Nechala nás prostě tak být, povídat si, hrát si s Alánkem, blbnout a u toho nás sem tam cvakla. Občas jsem o ní vůbec nevěděla, někdy jsem měla naopak špatný pocit z toho, že se do objektivu vůbec nedíváme… Výsledek byl ale prostě dokonalý. Krásné, přirozené fotky nás tří. Konečně. Už se těším, až si je pověsíme na stěnu <3 A tady malá ukázka pro Vás!