Radka, další z našich studujících maminek, má děti hned tři. Když otěhotněla se svým prvním dítětem, musela vysokou školu ukončit, protože se nedala studovat dálkově a Radka by musela denně dojíždět desítky kilometrů. Proto se rozhodla, že si radši najde školu, která se dá studovat dálkově. Takovou, která by ji zajímala ale nenašla, a tak se nakonec dostala na prezenční magisterské studium, obor Hydrobiologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zvládá školu i s dětmi, které se jí za tu dobu ještě rozmnožily 🙂

Otěhotněla jsi při studiu, bylo to plánované? Pokud ne, věděla jsi rovnou, že chceš školu dodělat i s dítětem?

Otěhotněla jsem naprosto neplánovaně. Akorát jsem byla přijata do navazujícího magisterského studia oboru Mezinárodní rozvojová studia. Těhotenství jsem zjistila před Vánoci. Akorát skončil semestr a začinalo zkouškové období. Zkoušky už jsem ale neudělala. Bylo mi na zvracení při koukání do počítače. Studium nešlo studovat dálkově. Nebyla jsem přímo z Olomouce, kde jsem studovala a musela jsem tedy dojíždět. Navíc přítel v té době bydlel u Prahy. Studium jsem tedy ukončila a přestěhovala jsem se za přítelem, abychom prožívali těhotenství společně. Měla jsem tedy ukončené bakalářské studium.  Už v té době jsem ale věděla, že si v Praze najdu dálkove studium.

Co na to tvoji příbuzní, partner? Podporovali tě? Hlídali?

Manžel mne podporuje a pomáhá, jak to jen dovolí jeho práce. Svou rodinu mám na Moravě, takže tady pomáhá tchýně, ale taky je dost vytížená a času na vnoučata taky moc nemá. Ale když to šlo, vždy pomohla. 

A co ve škole? Byli méně přísní, přístupní nějakým domluvám?

Ve škole se mi od začátku snažili vyjít vstříc. Ale až teď ve druhém ročníku jsem si zajistila individuální studijní plán. Po dceři jsem s manželem věděli, že chceme mít děti tři a ideálně po dvou letech, aby k sobě měli blízko. Takže v prvním ročníku magisterského studia jsem měla 14-ti měsíční dceru a čekala druhé dítě. Zkoušky jsem ale udělala, porodila syna a přerušila jsem studium na tři roky. Tím, že jsem děti nahlásila do studijní evidence, mám výhodu, že se mi doba, kdy jsem na rodičovské, nepočítá do doby studia. Mohu tedy o to déle studovat. Stejně bych však chtěla školu dodělat, než budou nejmenšímu tři roky.

Chodila jsi do školy i s dítětem nebo ti ho někdo hlídal?

Poslední miminko se narodilo necelé dva roky po druhém, a tedy ještě v době přerušení. Do druhého, posledního ročníku studia jsem tak nastoupila už se třemi dětmi, a proto jsem využila možnosti individuálního studijního plánu. Vybírám si tak z rozvrhu jen předměty, na které mohu chodit, tedy v době, kdy manžel nepracuje a má čas děti pohlídat. S dětmi do školy nechodím, ale byli jsme celá rodina na desetidenních terréních praktikách, kde jsem v podstatě celý den byla v přírodě, a manžel se staral o děti. Zvládli to skvěle a jsem na ně za to opravdu moc pyšná.

Co bylo/je na studiu při dítěti nejtěžší?

Nejtěžší jsou asi chvíle, kdy se potřebuju učit na zkoušku. To je se třemi dětmi dost boj o čas, a taky vnitřní boj, že teď nemůžu být s dětmi třeba venku. Normálně se člověk přemáhá, aby se dokopal k učení, a tady přemáhám nejen sama sebe. Někdy mám navíc výčitky, že nejsem ten čas s dětmi a nebo vztek, že jen co večer přemůžu únavu, zasednu k učení a pak se vzbudí syn na kojení. A když v tu chvíli musí manžel taky dělat něco do práce je to těžké. Důležité je si všechno dopředu rozplánovat. U nás zabírá i to, že nemáme televizi. Myslím si, že kdybychom ji měli, na spoustu věcí, které děláme, by už nezbyl čas.

A co tě naopak překvapilo tím, že to šlo jako po másle?

To nevím, já si vždycky akorát říkám, že je to moje posouvání k dosažení snů a je to pro mě důležité a díky tomu to jde. Člověk se musí umět pochválit za každý pokrok a úspěch, protože studium s dětmi je běh na dlouhou trať.

Kdyby ses mohla vrátit zpět, šla bys do toho znovu?

Jestli bych do toho šla znovu nevím. Beru to tak, že se to mělo stát, mělo to prostě přijít. Beru to spíš tak, že vlastně díky dětem a manželovi jsem se dostala až sem. Dostala jsem znovu šanci splnit si svůj sen o práci, jakou jsem chtěla dělat už jako malá holka a nebýt neplánovaného otěhotnění, asi bych dál slepě pokračovala v jiném oboru.

Co bys popřála/poradila studujícím maminkám?

Popřála bych jim, aby měly trpělivé muže a samy pro sebe si nic nevyčítaly. Naopak. Maminka, která ví, kam chce v životě směřovat, je podle mne tím nejlepším příkladem pro děti. A když se studium stane zálibou či koníčkem, je to asi to nejlepší, co může maminka při péči o děti dělat. Potřebuje se přece taky někde “nabít” ?