svatba-2

Když jsem byla malá, přála jsem si obrovskou pohádkovou svatbu. Nádherné drahé šaty s velkou sukní, spoustu lidí, obřad ideálně někde na zámku. Chtěla jsem být prostě jako princezna z pohádek, které tolik miluju. Jenže potom jsem se zúčastnila několika svateb jako host a moje touha po pohádkové svatbě se rozplynula. Ty mraky utracených peněz, obrovský stres, strach co všechno vyjde a nevyjde… A jak si to má člověk jako užít?

A pak mě Tom požádal o ruku. Domluvili jsme se, že se vezmeme ještě před porodem, protože jsme v tomhle oba docela staromódní a chtěli jsme, aby se miminko narodilo do úplné rodiny. Možná se to v dnešní době už nenosí, ale pro nás to bylo důležitý. A i když jsem snila o jednoduché letní barefoot svatbě v přírodě, nakonec jsem vybrala krásné datum 16.2.2016 a smířila se se zimním obřadem.

Naše svatba byla tajná, vědělo o ní jen pár nejbližších, vlastně jen ti, kdo byli na obřadu. Pro rodinu jsme ještě v Anglii nafotili vtipné photoboot fotky se závojem a den před svatbou jsme je poštou odeslali ozdobené naším novým společným jménem a datem svatby. Škoda, že jsme nemohli vidět jejich reakce, když rozlepili obálku… Zvlášť když nikdo nečekal, že bychom se mohli vzít, vždyť bychom přece brali větší příspěvky na dítě, jako svobodní!

Svatba-1

Přestože byla naše mini svatba v mnoha ohledech dost atypická, nějaké tradice jsem zachovat chtěla. A tak jsem den předsvatební den a noc strávila bez Toma, koukala jsem se na filmy, zašla s tátou na dobré jídlo a večer si dala relax ve vaně. Bez stresu, napětí a očekávání. Věděla jsem prostě, že to bude dokonalé. A taky že bylo!

Ráno jsem se pořádně nasnídala (cha! Jedna z výhod těhotné svatbyJ), a pak se nechala opečovávat. Vlasy, trochu make-upu a hurá do šatů. Těšila jsem se jak malá holka! Šaty jsem koupila ještě v Anglii, krásné a jednoduché těhotenské krátké šatičky, které mi padly jako ulité! A k tomu ve stejné barvě dlouhý katedrální závoj, protože Tom se strašně těšil na to odkrývaní před polibkem! Takže jsem si z toho princeznovského snu přeci jen něco splnila.

Obřad byl na radnici v Roztokách, krátký, malý, jednoduchý, ale náš. A proto nejkrásnější. Hrála nám hudba z našeho oblíbeného filmu About time a taky z Pána prstenů. Po obřadu jsme jeli na skvělý oběd do penzionu V Polích, kde to mám moc ráda a navíc je to kousek od nás. A když jsme po jídle osiřeli, šli jsme nahoru do zamluveného pokoje a strávili večer a noc tam.

Nakonec jsem opravdu ráda, že jsme to udělali přesně takhle! Protože jsme si to užili, s těmi nejbližšími, ale hlavně my dva. A o to by přeci na svatbě mělo jít především.

svatba-3