Všechno má svůj pravý čas

Dva obrovské milníky ve dvou týdnech. Ani se mi nechce tomu věřit. Před týdnem vyrostl Alanovi první zub, a hned pár dnů na to začal sám chodit na nočník. A já trochu lituju, že jsem mu nezaložila takové to milníkové album – jsem na něj teď tak pyšná, že bych poctivě zapisovala každý bobek 😀 (more…)

Mít vlastní tempo (aneb zuby!!!)

Tak jsme se přeci jen dočkali. Alanovi se včera začal prořezávat první zub. A ačkoli jsem to čekala téměř o rok dříve a byli jsme všude za exoty, že v 16 měsících ještě nemá Alan ani jeden zub, vlastně je to úplně jedno… (more…)

Brighton – Den sedmý

Dnešní post bude celý o Alánkovi. O tom, jak zvládá cestování, cizí zemi, a celodenní procházky. Proč? Protože dneska je T celý den v pražírně, kde si domluvil takovou vzpomínkovou směnu – a taky chce klukům revanžovat to kafe zadarmo, co tady všude dostáváme :), a tím pádem jsme s Alánkem celý den sami. A taky proto, že dnes jsou to přesně dva roky, co k nám ta malinká dušička přišla… (more…)

Prospat celou noc…

Pamatuju si, jak jsem si asi týden po porodu četla jednu z chytrých příruček pro novorozené maminky, ve které psali, že po šestinedělí už některá miminka dokážou prospat celou noc. Ještě měsíc, říkala jsem si tehdy, a zase se vyspím. No, co k tomu říct? Uplynul rok a Alan ještě NIKDY celou noc v kuse nespal. (more…)

O hlídání

Kdo čtete můj blog, určitě víte, že se snažím držet zásad kontaktního rodičovství – ač jsme si je přizpůsobili podle našich vlastních priorit. Alan byl první půl rok svého života prakticky neodložitelný. Což o to, mě samotné to vůbec nevadilo, ale to zklamání v očích babiček a prababiček, že nemůžou jezdit venku s kočárkem! (more…)