O stolování

Alan miluje jídlo. Díky Bohu! Už od prvních příkrmů chtěl víc a víc, ničeho se neštítí a jediné, co nechtěl po prvním soustu už dál zkoušet, byl ananas. A to se mu vůbec nedivím. U dědy ochutnával sušené krevety, ústřice, šneky či další gastronomické speciality, za které by se nemusel stydět ani pravý fajnšmekr. Všechno do sebe s chutí ládoval, doplňoval to svým již tradičním ňam ňam a zakončil společenským říhnutím. Vždycky. Jediný problém je, že nechce jíst sám. (Pokračování textu…)

Žádný režim nechceme! Ale…

Režim. Slovo které nedá spát snad žádné novopečené mamince. Zavádět režim? Nebo ne? A co to vlastně režím je? V chytrých knížkách o mateřství se dozvíte, že bez režimu malé miminko nemůže fungovat. Já jsem ale byla zásadně proti. (Pokračování textu…)

Mami, věnuj se mi!

Posledních pár týdnů pro nás bylo dost atypických. Neměla jsem školu, a kvůli zkouškám a nemocím jsme byli prakticky pořád jenom doma (když nepočítám procházky po okolí). A hrozně jsme si to užívali – najednou byl na všechno čas, všechno jsem stíhala, doma uklizeno, nakoupeno, navařeno, napečeno. Přesně kvůli tomuhle jsem se těšila na zimu. (Pokračování textu…)

Všechno má svou příčinu

Alan se už téměř dva týdny chová trochu jinak než dřív. Jasně, u dětí se všechno mění rychle obecně, ale tohle bylo takové jiné.. nápadnější. Byl ukňouraný, pořád chtěl být u prsa, špatně spal. V noci se budil třeba desetkrát, a když už spal, potřeboval mít aspoň neustále prso v puse. (Pokračování textu…)

Všechno má svůj pravý čas

Dva obrovské milníky ve dvou týdnech. Ani se mi nechce tomu věřit. Před týdnem vyrostl Alanovi první zub, a hned pár dnů na to začal sám chodit na nočník. A já trochu lituju, že jsem mu nezaložila takové to milníkové album – jsem na něj teď tak pyšná, že bych poctivě zapisovala každý bobek 😀 (Pokračování textu…)