A je to. Oslaveno. Máme doma ročního chlapáka!
Nebudu tady psát, jak strašně rychle to uteklo. Snažím se užívat si každého dne. A ten dnešní (a včerejší) se opravdu vydařil! Jen by Alan už zase potřeboval ostříhat!
Za nejen dortovou inspiraci děkuju Madame Coquette a Bjukitchen kuchařce <3 (Pokračování textu…)
Alánkovi bude za měsíc rok. A to mne každý den dohání k takovým zvláštním reflexím. Jednou z nich bylo zamyšlení, co vlastně bylo jednodušší – jestli nepohyblivý kojenec nebo už skoro nespící batole. (Pokračování textu…)
Alanovi bylo včera devět měsíců. Vůbec nechápu, že to tak strašně letí. Ještě před chvílí to bylo tak malé miminko a teď je z něj velký chlapák, co nejradši dělá blbiny mezi peřinama a na všechny se směje. (Pokračování textu…)
Je to neuvěřitelné, ale Alánek včera začal svůj sedmý měsíc. To znamená půlka roku za námi. Vůbec se mi nechce věřit, jak hrozně rychle to uteklo. Ne nadarmo se říká, že nejlépe je to vidět právě na dětech. Děti se totiž mění v podstatě každý den, a tak to, co bylo včera, je dneska úplně jinak.
Když jsme s Alánkem přijeli z porodnice, byla jsem úplně nadšená. Bylo to tak strašně hodné miminko. Bála jsem se ho takhle malinkého navázat do šátku, a tak spal přes den v kolébce nebo kočárku. A byl tak hodný! Hezky spinkal, plakal akorát při přebalování. Říkala jsem si, že to bude jednodušší, než jsem myslela…
