Jak jsem se zbavila nálepek

Už v podstatě od dětství jsem měla pocit, že je důležité někam patřit. A tak se ze mě postupně stala punkerka, hoperka, etno dívka či dokonce na chvíli gothička.

A protože když já něco dělám, dělám to naplno, vždy jsem do toho šla se vším všudy, až do posledního detailu. Když jsem byla punkerka, růžový svetr od babičky letět rovnou do koše. A jako vyznavačka gothic stylu jsem nosila pořád jenom černou. (Pokračování textu…)

Vy máte ale krásnýho brášku

mama life

Ačkoli ještě před takovými padesáti lety měla dítě téměř každá ještě před pětadvacetinami, dneska si přijdu jako exot, když někomu říkám, že je to opravdu moje dítě a ne mladší sourozenec. A nedokážu si nějak na tyhle konfrontace zvyknout. (Pokračování textu…)

Bum!…a saze bouchly

kriklounek

Alan byl nemocný nakonec víc než týden. Horečky vystřídala bolest nejasného původu a s ní spojené řevy. Přišly vždycky úplně z nenadání – v jednu chvíli usměvavé a pohodové miminko se během sekundy změnilo ve vřískajícího vzteklého tvora.

(Pokračování textu…)

Něco za něco

 

bordeldoma

Autentické fotky z dnešního rána

Pořád tady píšu o tom, jak se dá i s dítětem na krku studovat nebo pracovat, a vůbec co všechno můžete stihnout. Jenže ono je to samozřejmě relativní. Pro mě je například výchova Alánka hodně důležitá, snažím se, aby věděl, že tu pro něj jsem, a trávíme spolu opravdu hodně času. Neříkám, že mu pořád stojím za zadkem, taky si vydrží a umí hrát sám (i když v jeho věku je to zatím jenom chvilka). Ale nenechávám ho vyplakat a dost se mu věnuju.  (Pokračování textu…)

Proč zase brečíš?

my

Vždycky jsem se moc těšila, až jednou budu těhotná. Jak budu dokumentovat rostoucí bříško a užívat si nákupy výbavičky na miminko. A taky až mě bude každý pouštět sednout v autobuse nebo tramvaji. No, a bylo to zase všechno trochu jinak.

(Pokračování textu…)