Onehdy jsem vedla rozhovor s jednou kamarádkou látkařkou a zarazila jsem se, když říkala, jak v noci přebalovala a pak už jí rošťanda neusnula… Přebalovala? V noci? Proč? … ptala jsem se, načež jsem zjistila, že nezná noční plenky! (Pokračování textu…)

Přesně před rokem jsem zhruba touhle dobou dávala na Facebook svůj první blogový příspěvek. Stálo za ním několik měsíců práce, kdy jsme s T dávali dohromady vizuální stránku blogu, platformu atd. Byla jsem pyšná, natěšená a zvědavá na reakce okolí. Od té doby se toho dost změnilo, ale moje chuť sdílet naše zážitky, myšlenky a tipy zůstala. Naštěstí! (Pokračování textu…)

Kdybych měla být opravdu zcela upřímná, řekla bych, že bez T si to už vůbec neumím představit. Nejen že finančně zajišťuje celou naší rodinu, ale pomáhá mi v podstatě denně s domácími povinnostmi, venčí Pedra a hlavně – neuvěřitelně mi pomáhá s Alanem. A tím nemyslím jen čas, kdy s ním je sám, ale především aktivní zapojení do téměř všech povinností jako je koupání, přebalování, krmení apod. A vždycky, když spolu před spaním blbnou, mám dojetím nakrajíčku. Tátové jsou prostě úplně stejně důležití, jako mámy. A proto jsem strašně ráda, že mohu na blížící se Den Otců jednoho takového tatínka obdarovat. (Pokračování textu…)