Tak jsme doma. Po čtrnácti dnech, třech kempech, třech AirBnB, deseti městech, víc jak třech a půl tisíce kilometrech a ještě více zážitcích! A je to strašně zvláštní. Člověk má najednou tolik věcí na práci a přitom je ještě v té dovolenkové náladě a nic se mu nechce. Prázdná lednice, koupelna plná špinavého prádla a třicet tašek čekajících na vybalení. Welcome home!

Protože mi během cesty přišlo několik zpráv s dotazy na to, jak jsme to – teda hlavně Alan – zvládli, rozhodla jsem se, že napíšu shrnující post. Tak tady je! (Pokračování textu…)

Ačkoli nás včera čekaly jen čtyři hodiny jízdy, byl to jeden z nejhorších dnů. Nejelo se moc dobře, Alan v autě neusnul hned, takže jsem mu dvě hodiny vymýšlela zábavu, a pak se po půl hodině spánku vzbudil a už neusnul. V Innsbrucku jsme potom asi dvě hodiny hledali parkování, načež jsme auto zaparkovali na neplaceném parkovišti, jenže asi čtyři kilometry od místa, kde jsme měli přespávat. A do toho začalo strašně pršet. (Pokračování textu…)

Brzké vstávání a přejezd do Bologni. Tentokrát jsme stavěli jen dvakrát, na první benzínce měli krásné hřiště, takže se tam Alan trochu protáhnul a podruhé už jsme jenom dali u auta oběd ze skleničky. Měla jsem ještě jednu z domova a když jsem ji vyndala, zjistila jsem, že jsou to Boloňské špagety…:D (Pokračování textu…)

Poslední den u moře. Vůbec se mi nechce tomu věřit. Zítra ráno přejezd do Bologny, sedm hodin v autě. Tak si to ještě dnes musíme užít. Naplánovali jsme Amalfi, jedno z nejkrásnějších měst na tomto pobřeží. (Pokračování textu…)

Rozhodli jsme se upravit náš původní program tak, abychom si poslední dny spíše odpočali a užili si ještě aspoň trochu moře, když se Alanovi tak líbí. Vypustili jsme tedy mé vysněné Pompeje i Neapol a nahradili je menšími městečky na Amalfi Coastu.  (Pokračování textu…)