Den čtvrtý aneb Florencie & nehoda

Na dnešek jsem se těšila ze všeho nejvíc! Florencie, jedno z nejkrásnějších měst nejen v Itálii. Nenechali jsme si zkazit náladu ani komáry v kempu, ani zácpou na cestě do centra. Zaparkovali jsme u vyhlášeného místního tržiště a hned jsme si tam koupili snad ty nejlepší letošní meruňky!
(Pokračování textu…)

Den třetí aneb Verona

Alan si stanování vyloženě užívá – hned po probuzení může vylézt na trávu a hrát si – prostě blaho. My jsme se teda opět moc nevyspali, na příští dovolenou musíme pořídit stan nejméně pro pět!

Hned po snídani jsme vyrazili do dalšího naplánovaného města – Verony. (Pokračování textu…)

Den druhý aneb Lago di Garda

První noc v kempu byla strašně zvláštní. Vůbec nám totiž před cestou nedošlo, že máme stan pro jednoho. Kupovali jsme ho totiž na cestu do Brightonu, když jsme potřebovali dvakrát po cestě přespat v kempu. Byli jsme dva, bylo léto, a rádi jsme se tulili.

Jenže Alan má rád svůj prostor a v noci především. Takže jsme se s T v podstatě vůbec nemohli hnout a ráno jsme se probudili celí rozlámaní. (Pokračování textu…)

Tak jsme tady aneb Den první

Tak jsme tady. Uf. Bylo to náročné. Alan se ráno vzbudil asi ve čtyři, takže jsme už po šesté vyráželi – stejně jsme ale do Trenta dojeli až ve čtyři. Cesta až na pár zácp kolem Mnichova a mýtných brán v Itálii docela utekla a Alánek byl úžasný.

Zastavovali jsme často na protažení, jednou dokonce asi na hodinu na benzínce, která měla super dětské hřiště, kde se Alan mohl aspoň trochu vyblbnout. (Pokračování textu…)

Za měsíc touhle dobou…

Budeme na cestě k moři. A k tomu se pojí takový hezký příběh. Jak pořád říkám, co se má stát, se stane… (Pokračování textu…)