Hotovo!

Posledních pár dnů bylo opravdu náročných… Slavila jsem narozeniny, úspěšně složila poslední zkoušku, a pak jsem musela vyřídit asi tisíc věcí, které jsem celé zkouškově tlačila před sebou “na později”. Ale jedno je nejdůležitější: mám hotovo! Semestr i s osmi zkouškami jsem zvládla, a mám před sebou volný víkend. Pak zase začne škola… (Pokračování textu…)

Máma má zkouškové!

Všichni do zbraně. Zkouškové je totiž v plném proudu. A protože už toho Alan přes den moc nenaspí, a bdělý mé učení očividně úspěšně sabotuje (viz foto), začali jsme ve větší a pravidelnější míře praktikovat hlídání. (Pokračování textu…)

Já jsem tak strašně unavená…už rok!

alan ranni ptace

Naše ranní ptáčátko…

Nevím to na den přesně, ale pamatuju si, že asi dva týdny před odjezdem z Anglie jsem začala mít problémy se spánkem. Břicho bylo větší a větší, moje midwife mi v tu dobu zakázala spát na zádech a na břiše už to nějakou dobu nešlo. Na boku jsem do té doby spala jen výjimečně. A tak mi trvalo někdy i dvě hodiny, než jsem našla tu správnou polohu a usnula jsem. O to větší vztek jsem měla, když jsem se za chvíli zase vzbudila s tím, že potřebuju na záchod. A takhle se to opakovalo celou noc.  (Pokračování textu…)

Tak ahoj, já už nepřijedu

alanstondou

I když si svou novou roli matky moc užívám, a většinu změn přijímám s otevřenou náručí, u některých věcí je mi líto, že nejsou jako dřív. Jednou z nich je kamarádská izolace.

(Pokračování textu…)

Ty vole, já jsem fakt máma…

salankem

Dlouho mi to tak nějak nedocházelo. Bylo to všechno totiž strašně rychlý. Porod (ten teda zas tak rychlý nebyl, na myšlenky jsem ale stejně čas neměla), šestinedělí, uplakané miminko, každodenní starosti, stres a strach. Řešila jsem pořád něco. Alánkovi teče oko, Alánek má něco s pupíkem, Alánek má něco červeného v plínce… (Pokračování textu…)