Máma má zkouškové!

Všichni do zbraně. Zkouškové je totiž v plném proudu. A protože už toho Alan přes den moc nenaspí, a bdělý mé učení očividně úspěšně sabotuje (viz foto), začali jsme ve větší a pravidelnější míře praktikovat hlídání. (more…)

Já jsem tak strašně unavená…už rok!

Naše ranní ptáčátko…

Nevím to na den přesně, ale pamatuju si, že asi dva týdny před odjezdem z Anglie jsem začala mít problémy se spánkem. Břicho bylo větší a větší, moje midwife mi v tu dobu zakázala spát na zádech a na břiše už to nějakou dobu nešlo. Na boku jsem do té doby spala jen výjimečně. A tak mi trvalo někdy i dvě hodiny, než jsem našla tu správnou polohu a usnula jsem. O to větší vztek jsem měla, když jsem se za chvíli zase vzbudila s tím, že potřebuju na záchod. A takhle se to opakovalo celou noc.  (more…)

Tak ahoj, já už nepřijedu

I když si svou novou roli matky moc užívám, a většinu změn přijímám s otevřenou náručí, u některých věcí je mi líto, že nejsou jako dřív. Jednou z nich je kamarádská izolace.

(more…)

Ty vole, já jsem fakt máma…

Dlouho mi to tak nějak nedocházelo. Bylo to všechno totiž strašně rychlý. Porod (ten teda zas tak rychlý nebyl, na myšlenky jsem ale stejně čas neměla), šestinedělí, uplakané miminko, každodenní starosti, stres a strach. Řešila jsem pořád něco. Alánkovi teče oko, Alánek má něco s pupíkem, Alánek má něco červeného v plínce… (more…)

A ty si neumíš sama uvařit?

…ptala se mě babička, když jsem jí vyprávěla, jak mi táta vozí každých čtrnáct dnů obědy. No, jasně že umím. Ale od táty je to prostě tak nějak lepší.

(more…)