Alan miluje jídlo. Díky Bohu! Už od prvních příkrmů chtěl víc a víc, ničeho se neštítí a jediné, co nechtěl po prvním soustu už dál zkoušet, byl ananas. A to se mu vůbec nedivím. U dědy ochutnával sušené krevety, ústřice, šneky či další gastronomické speciality, za které by se nemusel stydět ani pravý fajnšmekr. Všechno do sebe s chutí ládoval, doplňoval to svým již tradičním ňam ňam a zakončil společenským říhnutím. Vždycky. Jediný problém je, že nechce jíst sám. (Pokračování textu…)

Řeknu to takhle.. s Alanem už se do „normálních“ podniků chodit nedá. A normálními myslím ty, kde nemají dětský koutek. O to větší pak mám radost, když se dozvím, že se zase můžeme někde dobře najíst a nemusíme se bát, že to tam Alan mezi tím obrátí vzhůru nohama…:D A rodinný brunch v Hergetově cihelně předčil veškerá naše očekávání! (Pokračování textu…)

Moje cesta k veganství vedla docela oklikou. Přes pohrdání mainstreamem a snahou nelpět na materiálních hodnotách jsem si uvědomila, že maso se v dnešní době stalo symbolem obžerství a konzumu, stejně jako jenom dalším výrobkem v regálech supermarketů. A tak jsem ho přestala jíst. (Pokračování textu…)