Mateřských strašáků se už nebojím!

Než se Alan narodil, nebála jsem se téměř ničeho. Věděla jsem totiž, že to všechno zvládnu, vždyť to přeci bude naprosto intuitivní a přirozené… Stačilo však pár dnů s uplakaným novorozencem a moje jistoty se začaly postupně vytrácet. Až pak jsem pochopila, co všichni mysleli, když se mě ptali, jestli jsem připravená strávit večery uspáváním, pořád jen uklízet to, co dítě vybordelí a celé noci nespat.

Na nějakou chvíli jsem se pak těmito známými strašáky nechala taky znejistit. Ale teď už se jich nebojím! Proč? Každý z nich mi totiž může něco dát 🙂  (more…)

Kojenec vs batole

Alánkovi bude za měsíc rok. A to mne každý den dohání k takovým zvláštním reflexím. Jednou z nich bylo zamyšlení, co vlastně bylo jednodušší – jestli nepohyblivý kojenec nebo už skoro nespící batole. (more…)

Šetříme – Oblečení z druhé (a třetí) ruky

Ještě dlouho předtím, než jsem otěhotněla s Alanem, jsem čas od času procházela dětským oddělením v některém z obchodních domů a rozplývala jsem se nad maličkými bodýčky a tepláčky. To přeci není možný, že to miminko bude fakt takhle prťavý. Když jsem ale šla účelně nakoupit výbavu pro Alana, úsměv mi trochu ztuhl. Dvě body za tři stovky. Budu jich potřebovat tak deset. A to jenom v jedný velikosti, ze který za pár týdnů vyroste. To nás prostě zruinuje! (more…)

Alánek 6-9 měsíců

Alanovi bylo včera devět měsíců. Vůbec nechápu, že to tak strašně letí. Ještě před chvílí to bylo tak malé miminko a teď je z něj velký chlapák, co nejradši dělá blbiny mezi peřinama a na všechny se směje. (more…)

Dokonale tabulkové dítě

S Alánkem chodíme každý týden na cvičení. V rámci jedné lekce se na děti přišla podívat fyzioterapeutka, aby zkontrolovala, zda jsou všechny děti v pořádku. Když viděla, co Alan už umí, kulila oči. To prý ještě vůbec dělat nemá, je víc než dva měsíce dopředu. Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že ho k ničemu nemotivuju a to, že péruje na kolenou, plazí se a otáčí oběma směry se naučil sám od sebe. (more…)