Chtít stihnout všechno…

Nevím, zda je to tím, že jsem Vodnář, nebo tím, jak jsem byla vychovaná, ale vždycky jsem měla strašně moc zájmů. Od sportu, hudby, knížek a školy, po cestování a gastronomii. Jako malá jsem vyzkoušela snad deset různých sportů a pět hudebních nástrojů, než jsem zůstala u klavíru a kickboxu.  (more…)

Proč vlastně cestujeme?

Slibuju, že tohle je úplně poslední post o cestování minimálně na měsíc – než vyrazíme do Brightonu. Nemohu si totiž pomoci odpovědět touto cestou na jednu otázku, kterou jsem v minulých dnech dostala: A proč vlastně cestujete?

(more…)

Jsem úzkostná nebo jen milující máma?

Na to, že se snažím Alana vychovávat v rámci principů kontaktního rodičovství, jsem docela pyšná. Naučilo mne to totiž stát si za svým, i když jsem občas byla sama proti všem. A ačkoli jsem myslela, že si všichni začali pomalu zvykat, opak je bohužel pravdou – právě teď se na mě snesla vlna kritiky za to, že ještě nechci Alana nechat spát mimo domov.
(more…)

Pozor, ať se nenakazíš, má dítě!

Zní to vtipně a musíte to brát s nadsázkou. Ale opravdu se tak někdy cítím. Jako by Alan byl nějaká vysoce infekční choroba, která se projevuje ztrátou zájmu o okolní svět, mlíkem na mozku a neschopností se bavit o jiných věcech než jsou příkrmy a noční buzení.  (more…)

Zazvonil zvonec a pohádky byl konec

Vždycky mě strašně štvaly všechny pohádky a romantické komedie, které končily dokonalou svatbou hlavních hrdinů, kteří zrovna byli na vrcholu štěstí. Hrozně mě totiž zajímalo, co se bude dít potom. Zůstanou spolu? Budou se hádat? Nebo bude jejich vztah pořád stejně idylický? (more…)