Zrcadlo zrcadlo…

Hodně se o tom píše, ještě víc mluví ale přiznám se, že jsem si až do včerejšího dne nepřipouštěla, jak velká pravda to je, že nás děti zrcadlí. Je to totiž tak trochu hlavolam. Děti nikdy nezrcadlí přesně to, co prožíváme či děláme úplně stejným způsobem. Vždycky si najdou nějakou svojí cestu, svůj způsob. I proto může být (a často je) rozklíčování příčiny nějaké naší emoce strašně složité a zdlouhavé. (more…)

Strach z dětského pláče

Pár dnů po tom, co se Alan narodil, jsem zažila pocit obrovské beznaděje – to malé miminko vytrvale plakalo a já, jeho matka, jsem ho nedokázala utišit. Nevím, zda to byla právě tato chvíle, nebo se to ve mně kumulovalo delší dobu, ale zanedlouho potom jsem zjistila, že mám až panickou hrůzu z jeho pláče. (more…)

A kdo bude hlídat?

Září uteklo jako voda a příští týden začíná škola. A letos to bude úplně jiné kafe než minulý rok! To byl Alánek ještě malý, nechtěla jsem ho nechávat samotného, a tak jezdil občas do školy se mnou, ale většinu předmětů jsem zvládla samostudiem.   (more…)

Poslouchat svoje tělo

V životě už jsem svému tělu provedla spoustu neplech. Držela jsem všemožné diety, každý den si dávala do těla v posilovně, zakazovala jsem si odpočívat a já nevím co všechno ještě. Nikdy to ale nemělo kýžený efekt a nikdy jsem to proto nevydržela moc dlouho. Moje tělo mi to nakonec vždycky vrátilo i s úroky. (more…)

Když mít všechno nestačí

Mám poslední dobou strašně sentimentální náladu. Vůbec nevím, čím to je.. možná jsem v nějakém zvláštním hormonálním rozpoložení, ale pořád strašně na všechno vzpomínám, analyzuju a přemýšlím. (more…)