Když je všechno špatně

Dneska jsme jeli s Alánkem ráno metrem a naproti nám seděla paní ve středních letech. Byla dobře oblečená, načesaná, upravené nehty a v ruce čerstvou kávu – finanční tísní rozhodně netrpěla. Pořád se tak zamračeně koukala na vše kolem, bez náznaku úsměvu, bez zájmu. Když pak neznámý hlas oznámil, že je přestup na muzeu uzavřený a že musí lidi jet o stanici víc a pak se vrátit, vybouchla vzteky. Co si to jako dovolujou, vždyť tohle nemůžou a ona přijde pozdě!

(more…)

Jak jsem se zbavila nálepek

Už v podstatě od dětství jsem měla pocit, že je důležité někam patřit. A tak se ze mě postupně stala punkerka, hoperka, etno dívka či dokonce na chvíli gothička.

A protože když já něco dělám, dělám to naplno, vždy jsem do toho šla se vším všudy, až do posledního detailu. Když jsem byla punkerka, růžový svetr od babičky letět rovnou do koše. A jako vyznavačka gothic stylu jsem nosila pořád jenom černou. (more…)

Myslet hlavně na sebe!

S dítětem se váš svět obrátí vzhůru nohama. Klišé, ale každý rodič ví, že je to stoprocentní pravda. Od porodu je to totiž samé dítě sem, dítě tam. Dítě oblečené, přebalené, načančané. Máma s mastnými vlasy, nevyčištěnými zuby a hladová. Klasika. (more…)

Když jsem zase “normální” holka

Už dva týdny jezdím dvakrát v týdnu do školy. Sama. Alana hlídá babička. A musím říct, že je to strašně zvláštní pocit. Jet někam bez dítěte, bez kočárku, bez šátku. Bez tašky s plenama a náhradním oblečením. Bez dudlíků a ovocných kapsiček.  (more…)

A kde na to berete čas?

Minulý týden jsem měla poslední zkoušku. A těsně před ní jsem šla ještě s Alanem na cvičení. Byla už jsem ale dost nervózní, a tak jsem tam v dětském koutku vytáhla otázky, abych si je ještě jednou přečetla. Toho si všimla maminka z kurzu před námi. (more…)