Všechno je to v naší hlavě

Nedávno vyšel na netu článek s cestovatelkou, kterou nezastavilo v prozkoumávání různých částí světa ani mateřství. S malinkým miminkem se vydávala i do tzv. zapovězených zemí – Afriky, Asie, Jižní Ameriky a prostě cestovala dál jako by se nechumelilo. Z diskuze pod článkem jsem měla těžkou hlavu ještě několik dnů poté…

(Pokračování textu…)

Buďme tolerantní

Stává se mi to téměř dnes a denně. Někdo někoho hodnotí, komentuje, nebo mu přímo nadává. A to toho člověka třeba ani nezná. Lidi lamentují nad špatnými rozhodnutími celebrit, odsuzují jejich jednání a říkají: To bych já nikdy neudělal. Jenže nikdy neříkej nikdy. (Pokračování textu…)

Za to přece můžu já

Alan se s každým novým dnem stává stále více klukem a stále méně miminkem. Občas si až říkám, jak je možné, že se to miminko úplně ztratilo? Jenže ono zdání klame. A tak ač mám doma opravdu už velkého chlapáka, který si umí říct, co chce a co nechce, a každý den mne překvapuje novými dovednostmi, pořád mu je “jen” rok a třičtvrtě. Dneska přesně. (Pokračování textu…)

Návrat ke kořenům

Slíbila jsem Vám pokračování článku o tom, jak se snažím zvolnit a načerpat nové síly. To má ale mnohem hlubší kořeny, protože už před několika lety jsem zjistila, že léčit následky je úplně k ničemu, pokud se člověk nepokusí odstranit příčinu. (Pokračování textu…)

Nohy hore!

Po Novém roce mě kromě zkoušek čekalo i pár nepříjemných situací, díky kterým jsem si aspoň utříbila, kam chci v tomhle roce směřovat. Jednou z nich byla další nemoc. A tak jsem už počtvrté tuto sezónu léčila rýmu, kašel, nachlazení nebo virózu nebo co to vlastně bylo a přemýšlela jsem, čím to je. Proč mám tak slabou imunitu, že chytnu snad všechno, co kolem mě jen proletí?  (Pokračování textu…)