Offline

Tři týdny. Nejdelší doba, po kterou jsem nenahrála na blog nový příspěvek. Doba, která by mi ještě nedávno připadala jako až moc dlouhá. Cítila bych výčitky, strach, že přijdu o čtenáře… A přesto si z toho teď nic nedělám. I když jsem možná o některé čtenáře přišla… (Pokračování textu…)

Vánoce a stres

Ačkoli mám Vánoce obecně spojené s mnoha krásnými zážitky, pohádkami, cukrovím, atmosférou, několikrát byl Štědrý den mým snad nejhorším dnem v roce. Třeba když jsme s bráchou místo vysněné televize dostali pytel uhlí, nebo když jsme na Štědrý večer mrzli v zimě před babiččiným bytem, protože nefungovaly zvonky. (Pokračování textu…)

Boj se vší(m)

Poslední týdny jsou hodně náročné. A to nejen kvůli škole, kde je toho opravdu hodně, spíš kvůli tomu všemu, co zcela neplánovaně stojí proti nám. Nejdřív viróza, pak byl nemocný Alan, já měla několik večerů za sebou křeče v břiše a od včerejška nás ještě do toho trápí vši. (Pokračování textu…)

O prokrastinaci

V poslední době skoro sprosté slovo – kdo prokrastinuje, je líný a nepracovitý. A přitom i taková prokrastinace je potřeba a má svoje kouzlo! (Pokračování textu…)

Všechno má svou příčinu

Alan se už téměř dva týdny chová trochu jinak než dřív. Jasně, u dětí se všechno mění rychle obecně, ale tohle bylo takové jiné.. nápadnější. Byl ukňouraný, pořád chtěl být u prsa, špatně spal. V noci se budil třeba desetkrát, a když už spal, potřeboval mít aspoň neustále prso v puse. (Pokračování textu…)