Alan miluje jídlo. Díky Bohu! Už od prvních příkrmů chtěl víc a víc, ničeho se neštítí a jediné, co nechtěl po prvním soustu už dál zkoušet, byl ananas. A to se mu vůbec nedivím. U dědy ochutnával sušené krevety, ústřice, šneky či další gastronomické speciality, za které by se nemusel stydět ani pravý fajnšmekr. Všechno do sebe s chutí ládoval, doplňoval to svým již tradičním ňam ňam a zakončil společenským říhnutím. Vždycky. Jediný problém je, že nechce jíst sám. (Pokračování textu…)

Alánkovi jsme jako asi tříměsíčnímu miminku pořídili houpačku Hojdavak. Dlouho jsem si to tehdy rozmýšlela, přeci jen úplně levná nebyla a já jsem se bála, že se mu v ní nebude líbit. Pozitivní ohlasy mne ale nakonec udolaly a bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsme udělali. Alan v ní dokázal usnout, takže jsem si mohla odskočit a na chvíli ulevit svým zádům – jinak totiž usínal jedině v šátku. Taky se díky ní prodloužila délka spánku ze 30 minut na hodinu a půl! (Pokračování textu…)

Alánek našel pod stromečkem knih hned několik, oblíbil si zatím nejvíc tři. Dvě z nich jsou dost podobné, o těch bude dnešní post, o té třetí zase někdy příště :)) Obecně knihy miluje – a za to jsem strašně šťastná, čteme doslova několik hodin denně. Tedy, čteme… Alan má zatím nejradši prohlížet si obrázky. Ukazuje na všechno co vidí a my mu říkáme, co to je, nebo si vymyšlíme svoje vlastní příběhy. (Pokračování textu…)

Psala jsem o ní už několikrát, dlouho jsme po ní všichni toužili. A pak přišla. A my byli tak nadšení, že z původního dárku pod stromeček se stal dárek jen tak.  (Pokračování textu…)

Když se Alan v necelých devíti měsících poprvé sám posadil, zajásala jsem. Znamenalo to totiž, že už ho můžu v klidu a bez výčitek posadit při jídle do židličky. A protože jsem ráda na všechno připravená, měla jsem tu naši už dávno doma. (Pokračování textu…)