Alan miluje jídlo. Díky Bohu! Už od prvních příkrmů chtěl víc a víc, ničeho se neštítí a jediné, co nechtěl po prvním soustu už dál zkoušet, byl ananas. A to se mu vůbec nedivím. U dědy ochutnával sušené krevety, ústřice, šneky či další gastronomické speciality, za které by se nemusel stydět ani pravý fajnšmekr. Všechno do sebe s chutí ládoval, doplňoval to svým již tradičním ňam ňam a zakončil společenským říhnutím. Vždycky. Jediný problém je, že nechce jíst sám. (Pokračování textu…)

Když nám loni na podzim přišly fotky od naší nejmilovanější fotografky Bětky, těšila jsem se, jak si jimi vyzdobíme ložnici. Jenže pak jsem několik měsíců přemýšlela nad tím, jak to udělat nejlépe, jaké fotky vybrat, jestli je nechat zarámovat, v jakém formátu atd. A pořád jsem nebyla spokojená. (Pokračování textu…)

Řeknu to takhle.. s Alanem už se do „normálních“ podniků chodit nedá. A normálními myslím ty, kde nemají dětský koutek. O to větší pak mám radost, když se dozvím, že se zase můžeme někde dobře najíst a nemusíme se bát, že to tam Alan mezi tím obrátí vzhůru nohama…:D A rodinný brunch v Hergetově cihelně předčil veškerá naše očekávání! (Pokračování textu…)

Už dopředu jsem věděla, že pořídit boty na podzim/zimu bude oříšek. Právě obouvání je totiž jedna z věcí, u kterých nehodlám dělat žádné kompromisy, a tak se díky mnoha požadavkům, které na boty pro Alana mám, velmi zužuje možný výběr.  (Pokračování textu…)

I když samozřejmě nejsem žádný odborník ani na nošení, ani na nosítka, pod rukou už mi jich pár prošlo, a tak mám aspoň trochu s čím porovnávat. Tula Toddler, jak už napovídá samotný název, je ale specifické nosítko pro batolata a větší děti, a právě proto jsme ji taky pořídili. (Pokračování textu…)