Den devátý – Schody do nebe (nebo na pláž?)

Konečně! Máme auto. Nejsme limitovaní ani jízdním řádem, ani počtem tašek, ničím. Můžeme vyrazit kam chceme a tak se pomalu navracíme k našim původním plánům.  (Pokračování textu…)

Den osmý aneb Jak dostat z Italů auto

 


Už jsem z toho všeho dost unavená. Na jednu stranu si pořád říkám, že se dějí mnohem horší věci a zas o tak moc nejde, jsou to přeci jen peníze. Hlavně že jsme všichni živí a zdraví. Jenže na druhou stranu se ve mě pere lítost nad ztracenými dny, zkaženými plány a hromadou peněz za opravu. A do toho ten stres.. ten je možná ze všeho nejhorší. (Pokračování textu…)

Den sedmý aneb Amalfi

Tak nevím, zda jsme z těch Italů víc nešťastná nebo nadšená. Na jednu stranu jsou všichni tady strašně milí, pořád se smějí, zdraví, dělají vtipné obličeje na Alánka. A na tu druhou na ně vůbec není spoleh. Auto totiž pořád nemáme. (Pokračování textu…)

Den šestý aneb Vietri a moře!!!

Od rána je celý náš den trochu zatížený čekáním na telefonát ze servisu. Už jsme ale nechtěli ztrácet další dny, když jsme sem tak pracně dojeli… a tak jsme vyrazili na vlastní pěst místním autobusem do Vietri na pláž. A to byla teprve ta pravá Itálie! (Pokračování textu…)

Den pátý aneb Odpočinek v Dragonee

Dneska jsem celý den dost rozhozená. Všechno, co jsme si naplánovali na zbytek naší výpravy, jakoby se rozplynulo. Po dlouhých domluvách si pro auto přijela asistenční služba s tím, že nám do odpoledne dají vědět, jak velká je to závada, kolik by stálo ji opravit a zda to bude mít vůbec cenu. Jenže odbyla čtvrtá hodina odpoledne a my jsme nevěděli vůbec nic.  (Pokračování textu…)