Těhotenství je krásné a já si ho fakt užívám. Ale občas je toho prostě moc. Povinnosti, doma malý rarášek, který ze všeho nejradši dělá přesně to, co nechci, aby dělal, rostoucí břicho a ubývající energie. A do toho třeba celodenní akce v dešti. (Pokračování textu…)

Už když jsem čekala Alana, měla jsem silné těhotenské nevolnosti. Pamatuju si, že jsem tehdy byla několik týdnů fakt na umření, nebyla jsem schopná toho moc pozřít a jídlo se pro mě stalo noční můrou. Marně jsem v Anglii sháněla obyčejný český rohlík, na který jsem měla strašnou chuť a který jsem samozřejmě nesehnala… (Pokračování textu…)

Tak mi to přece jen nedalo a rozhodla jsem se sepsat článek o tom, jak jsme se dozvěděli o druhátku. Není to sice takové drama jako tenkrát s Alánkem, ale taky to má své kouzlo, a já si díky blogu tyhle věci za několik let sama přečtu a zavzpomínám.. Teda doufám. (Pokračování textu…)

Jsou to přesně dva měsíce, co jsem tady nebyla. A za ty dva měsíce se toho stalo tolik, že vůbec nevím, kde začít. Chvíli po Alánkově narozeninové oslavě jsem zjistila, že jsem těhotná. Nadšení mi ale vydrželo asi týden, a pak přišel stejný průbeh, jako minule – celodenní nevolnosti, nechutenství, obrovská únava, ztráta energie, motivace, čehokoli… (Pokračování textu…)

Když mi před pár dny kamarádka psala, že je těhotná, byla jsem štěstím bez sebe – další dítě do party! Hned mě ale zaskočila zajímavým dotazem – co bych si teď zpětně v těhotenství ještě užila, kdybych věděla, co mě čeká.

A tak jsem to sepsala nejen pro ni, ale pro všechny, protože nikdy nevíte, kdy se to bude hodit 🙂 (Pokračování textu…)