Již zítra začíná festival MINI, o kterém jsem tady už psala. Celá ta myšlenka mě pořád hrozně fascinuje – jsem totiž zastáncem nejen hand-made věcí, ale celé koncepce slow-fashion. A pokud jde o hračky a další věci, jsem nesmírně vděčná, že je dnes tolik možností a můžu Alanovy vybírat hračky vyrobené u nás, z kvalitních materiálů a s originálním designem. A na co se těšíme nejvíc? (Pokračování textu…)

Festival mini sleduju už nějakou dobu. Bohužel mi ale zrovna do jeho termínu vždycky něco vlezlo. Minulé jaro jsem byla doma s čerstvě narozným Alanem, na podzim jsme zas nebyli v Praze. Tak se letos chystám na svůj první ročník – a už se moc těším!

Přijdete taky? 🙂

O tom, že existuje něco takového, jako je Ring Sling, jsem se dozvěděla až po Alanově narození. Procházela jsem tehdy alba nějaké nosící skupiny, protože jsem si nebyla jistá, zda ho mám v šátku správně uvázaného. A vykoukl na mě podivný úvaz na bok, v podivně krátkém šátku, s podivnými kroužky.  (Pokračování textu…)

Chtěla jsem dneska přidat článek o tom, jak s Alanem zvládám studium, ale dnešní zážitek prostě musím sdílet nejdřív.

Když jsem byla na gymplu, jedním z mých mnoha koníčků bylo nakupování oblečení a courání po obchodních centrech. Milovala jsem to. Vydělávala jsem si peníze na brigádách, takže jsem si tu a tam mohla něco koupit, spoustu věcí mi kupoval děda, babička, no prostě se mi oblečení jenom hromadilo. Jednou za čas jsem ho pak vytřídila a to, co už jsem nenosila, jsem dala mladším ségrám. (Pokračování textu…)

Káva je pro mě srdeční záležitost. Díky kávě jsem poznala nejen T, ale spoustu úžasných lidí, bez kterých si svůj život už ani nedokážu představit. Káva nás prostě provází od našeho úplného počátku. A i když si díky poznání dobré výběrové kávy už si nemůžu dát „kafe“ téměř na žádné rodinné návštěvě, protože už mám pěkně zhýčkaný jazýček, neměnila bych. (Pokračování textu…)