Když mít všechno nestačí

Mám poslední dobou strašně sentimentální náladu. Vůbec nevím, čím to je.. možná jsem v nějakém zvláštním hormonálním rozpoložení, ale pořád strašně na všechno vzpomínám, analyzuju a přemýšlím. (more…)

Chvíli jen tak být

Posledních pár dní zase nevím, kde mi hlava stojí. Začalo zkouškové, hoří mi dva články do časopisu a na web, nemůžu se zbavit nachlazení a aby se to nepletlo, řešíme ještě reklamaci našeho milovaného Greentom kočárku, který už měsíc nemáme a nikdo neví, kdy ho zpátky mít budeme (jesli vůbec…). A do toho mi včera po velmi dlouhé nemoci umřel praděda.  (more…)

Napiš dopis dvému budoucímu já

Ještě v Anglii jsem náhodou narazila na strašně zajímavou stránku. Stránku, díky které si můžete poslat dopis do budoucnosti. (more…)

Jsem jiná, máš mě ještě rád?

Pamatuju si, že když jsem začala pracovat v kavárně, kde jsme se s T seznámili, byla jsem ve svém asi nejšťastnějším období. Všechno jako by dávalo smysl. (more…)

Malé velké vzpomínky

Můj život byl už od dětství plný nejrozmanitějších zážitků, cest, divadel a dalších velkolepých událostí. A na všechny mám moc hezké vzpomínky. Ale na co vzpomínám nejradši a co mi vhání slzy do očí jsou úplně obyčejné, běžné a každodenní maličkosti, které mi v dané době nepřišly vůbec ničím zajímavé. Až postupem času je vnímám s magickou nostalgií.

(more…)