Myslím, že podle téměř všech mých příspěvků už je všem jasné, že si mateřství užívám plnými doušky. Ale nikdy není vše jenom černé nebo jenom bílé. I tak úžasná a naplňující doba má své stinné stránky. Co mi tedy život s dítětem vzal?  (Pokračování textu…)

Začalo zkouškové, a to znamená jediné – spoustu času na přemýšlení o úplně jiných věcech, než bude náplní zkoušek samotných. A tak ke mně nějak přišla myšlenka, co všechno mi mateřství dalo a vzalo. A protože jsem optimista, začnu tím pozitivním. (Pokračování textu…)

Nevím to na den přesně, ale pamatuju si, že asi dva týdny před odjezdem z Anglie jsem začala mít problémy se spánkem. Břicho bylo větší a větší, moje midwife mi v tu dobu zakázala spát na zádech a na břiše už to nějakou dobu nešlo. Na boku jsem do té doby spala jen výjimečně. A tak mi trvalo někdy i dvě hodiny, než jsem našla tu správnou polohu a usnula jsem. O to větší vztek jsem měla, když jsem se za chvíli zase vzbudila s tím, že potřebuju na záchod. A takhle se to opakovalo celou noc.  (Pokračování textu…)

Ačkoli ještě před takovými padesáti lety měla dítě téměř každá ještě před pětadvacetinami, dneska si přijdu jako exot, když někomu říkám, že je to opravdu moje dítě a ne mladší sourozenec. A nedokážu si nějak na tyhle konfrontace zvyknout. (Pokračování textu…)

Už nikdy se nechci stěhovat. A pokud ano, musí být v novém bytě všechno hotové, aby člověk jen přijel s krabicema a všechno si během dvou dnů vybalil. Teď jsme se totiž přestěhovali do bytu bez pračky, lednice, kuchyně, skříní a podlahy v předsíni. A nebyla to vůbec prdel.

A tak už asi deset dní nedělám nic jiného, než že vybaluju, přerovnávám, uklízím a znova přerovnávám. Naštěstí máme už dva dny pračku, tři dny lednici a od včerejška hotovou kuchyň. A tak zbývá už jen poseldních pár kusů nábytku a bude hotovo. Už se tak těším! A konečně nám zapojili internet!!!

Člověk si ale v těchto chvílích mnohem intenzivněji uvědomí, jak je šťastný za to, co má. Že si může vyprat, uvařit, má doma teplo. Je to pro nás něco, co považujeme za tak samozřejmé, že si ani neuvědomíme, že ne všichni mají takové štěstí jako my. A tak jsem teď tolik vděčná za tyhle běžné, ale přece tak důležité nesamozřejmé samozřejmosti. Za domov.

Ještě bude trvat, než to tu dáme do té útulné a hotové kupy. Ale to už bude radost a zábava.

Tak jsem konečně zpět. Krásný Nový rok!