O létu

Miluju léto. Je teplo, svítí sluníčko, všude je spousta čerstvého ovoce a venku se dá být až do desíti. Tak jsem si řekla, že si tohle léto konečně užiju – to minulé byl Alan malinký a navíc jsem se učila na státnice, to předtím jsme zase byli v Brightonu a pořád jsme jen pracovali.
(Pokračování textu…)

Proč vlastně cestujeme?

Slibuju, že tohle je úplně poslední post o cestování minimálně na měsíc – než vyrazíme do Brightonu. Nemohu si totiž pomoci odpovědět touto cestou na jednu otázku, kterou jsem v minulých dnech dostala: A proč vlastně cestujete?

(Pokračování textu…)

Pozor, ať se nenakazíš, má dítě!

Zní to vtipně a musíte to brát s nadsázkou. Ale opravdu se tak někdy cítím. Jako by Alan byl nějaká vysoce infekční choroba, která se projevuje ztrátou zájmu o okolní svět, mlíkem na mozku a neschopností se bavit o jiných věcech než jsou příkrmy a noční buzení.  (Pokračování textu…)

Zazvonil zvonec a pohádky byl konec

Vždycky mě strašně štvaly všechny pohádky a romantické komedie, které končily dokonalou svatbou hlavních hrdinů, kteří zrovna byli na vrcholu štěstí. Hrozně mě totiž zajímalo, co se bude dít potom. Zůstanou spolu? Budou se hádat? Nebo bude jejich vztah pořád stejně idylický? (Pokračování textu…)

Chvíli jen tak být

Posledních pár dní zase nevím, kde mi hlava stojí. Začalo zkouškové, hoří mi dva články do časopisu a na web, nemůžu se zbavit nachlazení a aby se to nepletlo, řešíme ještě reklamaci našeho milovaného Greentom kočárku, který už měsíc nemáme a nikdo neví, kdy ho zpátky mít budeme (jesli vůbec…). A do toho mi včera po velmi dlouhé nemoci umřel praděda.  (Pokračování textu…)